|
|
||||
 |
||||
|
Obrazar >> obrazar.com >> Orient očima zámožné američanky III. | |||
|
||||
|
|
|
||
|
Hezký den,
Červenec 2010
Ambiciózní projekt s názvem Monument transformace kurátorů Víta Havránka a Zbyňka Baladrána, který proběhl v loňském roce v Galerii hlavního města Prahy (v Městské knihovně), se pokusil zmapovat odraz společenských proměn devadesátých let v umění. Tyto transformace autoři neomezili jen na země bývalého východního bloku po roce 1989, ale představila také umění zabývající se sociálními změnami i ve státech jako Portugalsko, Řecko či oblasti Latinské Ameriky. Kateřina Štroblová
ISSN 1802-7490 Logo ke stažení:
Design: Script:
|
Orient očima zámožné američanky III.(Helena Gaudeková)
Aktualizace: 08.02. 2010
Autor/ka: redakce |
Cyklus vede
|
||
|
||||
|
||||
|
|
|
||
Ve snaze o pochopení díla Lumové pomohou vlivy, které na ni působily již doma v USA. Především jde o literární díla klasického japanologa Lafcadio Hearna (1850-1904), který publikoval již od 90. let 19. století. Japonská mytologie, převyprávěná Hearnem do formy pochopitelné západnímu člověku, ovlivnila Lumovou zvláště silně. I ona dokázala mistrně spojovat postavy japonské mytologie se západním vkusem. Její Sněžná víla (1916) vypadá sice na prvý pohled jako japonská gejša, stejně tak silně se ale odvolává na evropskou ikonografii alegorie zimy. Už samotné téma je diskutabilní. Je to totiž spíše západní styl zvolit alegorii/vílu zimy jako téma výjevu. Japonská dřevořezbářská tradice sice také zná odvětví specialisované na motivy strašidel a démonů, stejně tak jako se zde často zobrazují roční období. Právě ve spojení těchto motivů je ale cítit již Západ. Lum si tedy, podobně jako Hyde, půjčila jen zevní atraktivní formu, zatímco podstata zůstala západní. Na rozdíl od Hydové se ale Lum přeci jen dostala podstatě japonské duše blíže. Ve výjevech, jakým je Sněžná víla, Říční píseň (1916) či pozdější Víla větru (1920), se odráží japonská citlivost a úcta k přírodním jevům, či dokonce šintoistická víra v božstva, spočívající na každém krásném přírodním místě či v každém jejím jevu. Zaobaleny do poněkud zženštilé podoby a doplněny lehce kýčovitým pozlátkem staly se tyto pseudo-orientální výjevy v době mladých let Lumové žádaným zbožím. Lum sice pochopitelně vycházela z estetiky tradičních ukijoe tisků, o jejich převádění do západního vkusu ale výmluvně hovoří pasáž z autorčiných poznámek, věnovaná popisu práce s tiskaři v její dílně: „Naše malby jim byly nevyhnutelně jaksi cizí, a pokud jste je na chvíli nechali bez dohledu, mohli najednou tisknout zářivě červenou barvu tam, kde měl být měkký narůžovělý tón, anebo sytě modrou oblohu namísto bledé a zamlžené.“
Prvkem, který spojuje Hyde a Lum je důraz na ženství. Hyde se zobrazení mužů vyhýbala téměř dokonale, což v poněkud mírnější verzi platí i pro Lumovu. Zatímco ale ženství bylo pro Hyde téměř automaticky spojeno s mateřstvím, Lum vnímá ženu spíše jako legendární bohyni, spjatou s mytickou přírodou. Pozoruhodné je, že i tam, kde by téma vyžadovalo zobrazení muže, se mu Lum cíleně vyhýbá. Vidíme to jasně na dřevořezu Tanabata (1912). Svátek Tanabata je velmi oblíbenou lidovou slavností, během níž se podle legendy na obloze setkávají hvězdy Přadleny a Pasáčka, které po celý zbytek roku zůstávají odděleny. Svátek dlouho očekávaného setkání milenců zobrazila Lum jako osamoceně stojící postavu Přadleny, která více než co jiného vyzařuje samotu a smutek. Ještě výrazněji vyznívá ranější dílo Vítr a déšť (1908), kopie podle Hirošigeho. Na originále vidíme zástup mužů, stižených náhlou průtrží mračen. U Lumové jsou ale všichni muži důsledně nahrazeni ženami. Ukazuje to nakonec velmi výstižně, jak si cílevědomá Američanka Japonsko přizpůsobila. Mohla si dovolit reflektovat účelově jen to, co ji zaujalo a v jistém smyslu tak využít japonskou kulturu ke splnění svých uměleckých ambicí. 
Výběr z literatury:
