ISSN 1802-7490

• Publikace 
• Exkurze
• Workshopy 


• Články
• Recenze
 

• Q centrum 
• Žena a gender v umění 
• Youth Art Opportunity 

• Výstava Paletnice
• Výstava Žena a secese
• Výstava Vojtěch Hynais: Skutečnost života
• Výstava Vlasy
• Výstava Vrána k vráně
• Výstava Ženský šlechtický salon: Schwarzenberský
• Virtuální výstava Gender a umění 19. století
• Výstava Homosexualita a umění 1800 - 2000


• Redakce 
• Volná místa
• Prezentace 2008

• BANNERY 
• Inzerce - přehled inzertních ploch pro web i tisk  
• Inzerce - aktuální ceník 
• Citační směrnice 
• Citace: Metody 
• Citace: Modely 

Dobrý den,
Přeji Vám mnoho zdraví, úspěchů a sil do nového roku 2009. 9. ledna 2009 se koná velká redakční sešlost, na níž se rozhodnou výsledky soutěže na výstavy Youth Art Opportunity, koncepce na další rok, přivítají se posily redakce, představí se redakční rada, formálně se pokřtí sborník Podoby zla. Pokročíme jistě i v přípravě stávajících projektů INDUSTRIALife a Homosexualita a umění 1800-2000 a rozhodne se i o projektech nových. Již 12. 1. 2008 otevíráme výstavu Vojtěch Hynais: Skutečnost života v Městském divalde v Novém Boru.

Ladislav Zikmund, chief editor

 

 

 Logo ke stažení:

 

Kooperace, podpora:

 

 

Powered by:

 

 

Design:
Art koutek, 2008

Script:
Thoms, 2008

 

More comment

Leden 2008

Prosincová Praha mnoho nového ke komentáři nepřinesla. Můžu se tu rozplývat znovu nad obchodním kýčem tohoto období, ale to tu dělám každý rok. Raději do nového roku napíšu o něčem pozitivním: 1. Karel Srp se vrátil do GHMP jako vedoucí sbírkového úseku, přičemž ředitelem instituce bude ekonom. Snad to bude fungovat, rozhodně je to lepší stav než dosavadní. 2. Překvapily mne vánoční trhy na Staroměstském náměstí, na nichž jsem letos poprvé s chutí popil svařák pod rozsvíceným stromem - byli tu kováři, tkalci, zručné výrobkyně lidových ozdob. Konečně zvítězil vkus (relatvivní) nad komercí a poprvé byla v adventní čas na Starosměstském náměstí slyšet víc čeština než ruština.

Ladislav Zikmund

Prosinec 2008

Koncem měsíce listopadu jsem se zúčastnil jedné z veřejností oblíbených „Psích vycházek“ historika architektury Zdeňka Lukeše, tentokrát po smíchovských Hřebenkách. Co mě inspirovalo  k napsání tohoto sloupku, je fakt, že Praha s největší pravděpodobností přijde o jednu svou unikátní „památku“, realizaci architekta Jacques Groaga, funkcionalistickou vilu Šebor ze 30.let v ulici Na Hřebenkách. Tento významný česko-rakousko-britsko-izraelský architekt, žák Adolfa Loose, je v našich končinách bohužel poměrně neznámý, zatímco v zahraničí patří k nejvýznamnějším architektům a designérům první poloviny 20.století. Uvozovky u slova památka jsou zde na místě, protože podle Národního památkového ústavu vila údajně nemá žádnou zvláštní hodnotu. Stejný názor měl i památkový odbor magistrátu. Mohlo tedy být vydáno povolení na její kompletní přestavbu a začlenění do nově vznikajícího souboru bytovek (prý tedy nikoliv úplnou demolici, jak se také proslýchá). Každopádně je smutné, když jakákoliv unikátní a významná stavba je takto necitlivě zničena. A můžeme se vsadit, že za takových 20-30 let budou naši potomci tohoto činu litovat. Á propos... když už jsou peníze na takové rozsáhlé investice ve výstavbě Prahy 5, nenašlo by se něco pro (tentokrát památkově chráněnou) chátrající barokní kapličku ve Švédské ulici?

Pavel Dvořák

Listopad 2008

31. srpna skončilo analogové vysílání Rádia Wave, veřejnoprávní (potažmo zaručující kvalitu) stanice pro mladé. Jako jediná nabízela zasvěcené komentáře v oblasti menšinové kultury, kterou mladá generace skutečně žije – nešlo tedy o „výchovnou stanici“. Ovšem radní z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání si tuto sanhu vyložili jako úpadek rádia a důkaz slabosti Pavla Kasíka – generálního ředitele Českého rozhlasu. A po trapném angažmá Barbory Tachecí v ČR1 se Kasík rozhodl ukonejšit Radu a uznal za oprávněný její důvod pro odsunutí celého rádia na vedlejší – internetovou – kolej: v pořadu Friday Ripple zazněla píseň Swastika Eyes od Primal Scream, která se vyrovnává s fašismem v pouliční subkultuře. Texty s vyhrocenou tématikou jsou pro alternativní kulturu zásadní. A jeden chybný překlad odvysílané písně zřejmě Kasíkovi jako záminka stačil …
Programový ředitel ČR Richard Medek si ostatně myslí, že „Tato menšinová skupina [posluchačů] není budoucností tohoto národa“. Koneckonců zapomeňme na disent, z něhož povstaly současné politické elity i na veškerou neoficiální kulturu za minulého režimu, vždyť alternativy „nikdy nic neznamenaly“. A tak není absolutně potřeba pěstovat a hýčkat si jinakost v současné společnosti, nejlépe je zbavit se jí a nastolit mainstreamový diktát. Rádio Wave nám v této snaze jenom překáží.

Filip Jakš

Říjen 2008

Výstava s názvem „Ce n´est pas l´art“ (pro nefrankofonní jedince: Toto není umění), momentálně probíhající na chodbách KTF UK, znovu otevírá (pro někoho poněkud bolestné) téma umělecky tvořících kunsthistoriků. Oblíbené rčení, že dějiny umění studují ti, co by rádi tvořili, ale tvořit neumí, Kateřina Hladká a Blahoslav Uhrovič s notnou dávkou sebeironie a magrittovského nonsensu vyvracejí. Podtitul „výstava pro ty, kdo si rádi kreslí o přednáškách“ již naznačuje, že nejde o žádné vysoké rádobyumělecké ambice. Drobné i monumentálnější kresby vedle poznámek z přednášek jsou úsměvné a potěšující, a zároveň dávají tušit, že tito dva autoři by se ani v uměleckém světě nemuseli ztratit. Výstava je k vidění do listopadu v budově KTF, Thákurova 3.

Kateřina Štroblová

Září 2008

Už před prázdninami byla otevřena nová galerie ve zrekonstruovaných prostorách slezskoostravské radnice. Orientace Sleszké galerie bude především na architekturu, podobně jako Galerie Jaroslava Fragnera v Praze. Instituce započala provoz výstavou Evropská města v grafice od 15. do 19. století, před několika dny začala výstava nová, věnující se současné francouzské architektuře.

Hubert Pavelek

Srpen 2008

Okurkovou sezónu je asi třeba trochu okořenit, řekl si jistý komiksový pornoherec na magistrátu, zavolal si na kobereček samozvanou ředitelku GHMP Petru Hoftichovou a společně to upekli. Výpovědi nejprestižnějšímu kurátorskému týmu v ČR padly okamžitě a poslední ostrůvek kvalitní produkce výtvarné scény v Praze byl rozprášen během pár hodin. A bude se slučovat a dál vyhazovat a bude se vladařit, jak říká klasik. Triumvirát nabubřenců kulturou nedotčeného ekonoma; umělce/odborníka na cokoliv a generálního ředitele čehokoli; a průměrné restaurátorky nechť vládne pražskému výtvarnému umění. Dobře nám tak.

Ladislav Zikmund

Červenec 2008

Tento Morecomment asi nebude tím, co byste čekali, bude to spíš takové zamyšlení, či chcete-li moje malá zpověď. Čím dál tím víc mou hlavu zaměstnávají otázky týkající se španělaské kultury a mentality. Jediné, co se dá říci určitě, že všechno je zcela odlišné od toho, na co jsme my zvyklí. Nicméně, aby z morecomment nebyla kniha, budu se věnovat pouze jednomu z ústředních a hodně diskutovaných témat, kterým je korida.
 Zde se totiž prezentuje celá škála španělské mentality a zvyků. Mnoho lidí koridu odsuzuje, aniž by ji kdy viděli – maximálně tak pár záběrů v televizi, které jsou nevypovídající. Korida není jen o zápase a zabíjení, jde o atmosféru. Osobně jsem byla na koridě dvakrát. Jednou v období svátku San Isidro, kdy se korida koná každý den a podruhé jen tak jednou v neděli. Když jsem toto představení viděla poprvé, měla jsem pocit, že jsem opravdu ve Španělsku. Namyšlený toreador se promenádoval před zkrvaveným býkem, Španělé v hledišti kouřili doutníky, louskaly slunečnicová semínka, jejichž slupky bez okolků házeli po zemi, vstávali, křičeli, komentovali, gestikulovali.... Zkrátka tady jsem cítila, že se koncentrují všechny španělské zvyky v jednom místě a v jednu hodinu. Byla tu atmosféra, něco nepopsatelného, smyslného, smyslového atd. atd. Druhý zážitek už nebyl takový, protože v tu dobu zrovna Španělé žili fotbalem, takže jich na koridě moc nebylo. Aréna byla plná Američanů a dalších národů, kteří z koridy dělali spíše něco jako rockový koncert. Tady už si člověk uvědomoval hrůzu zabíjení a nerovnosti boje.
 Tak si říkám, co tvoří koridu, jestli býci a toreadoři, nebo obecenstvo?

Zuzana Brestová

Červen 2008

Co se událo za uplynulý měsíc u nás na Ostravsku? V areálu bývalé koksovny Karoliny v centru Ostravy se již začíná stavět komplex bytů a nákupních center, jen dodejme, že jako developer zde figuruje stejná společnost, která zajišťovala výstavbu pražského OC Chodov. Dočkáme se zde něčeho podobného, megalomanského? Za zmínku také stála dvoudenní konference pořádaná NPÚ, ú.o.p. Ostrava, s názvem Mladí mistři. Akce byla věnována významným protagonistům architektury moderny na přelomu 19. a 20. století, slavným moravským a slezským rodákům J.M.Olbrichovi, J.Hoffmannovi, L.Bauerovi a J.Kotěrovi; součástí konference byla rovněž pestrá exkurze v Opavě a také v Krnově, rodišti Leopolda Bauera. A nepokoje v pražském kulturním prostředí způsobené nezodpovědným postojem pražského zastupitelstva vyvrcholily koncem měsíce demonstrací přímo v budově Magistrátu.

Hubert Pavelek

Květen 2008

Za uplynulý měsíc musím opět pochválit výstavu Milady Marešové v MG v Brně. Výstava nám především dává "sežrat", jaké obludné dluhy česká historie umění má.
Velmi znepokojující zprávy přicházejí z pražského magistrátu. Radní pro kulturu, Milan Richter, se projevuje spíše jako kulturní hovado a po mediálně protřepané kause s pražskými divadly by se za jeho "vlády" měla spojit Galerie hlavního města Prahy a Muzeum hlavního města Prahy. Důvod? Žádný není. A nebo snad je potřeba někam zaparkovat nějakého dalšího politicky zaháčkovaného generálního ředitele?

Ladislav Zikmund

Duben 2008

V měsíci březnu nám v Praze opět přibyl jeden nový, zářící a třipytivý chrám konzumu – „Galerie Fénix Vysočanská“ na náměstí OSN.  Název vskutku vzletný;  snad jím chtěl investor evokovat „znovuzrození“ Vysočan a jejich proměnu v moderní, živou čtvrť města. Nakolik tomu galerie skutečně napomůže ukáže až čas. Její nedílnou součástí je i nový kongresový hotel Clarion. Obě budovy jsou si navzájem svým odrazem v zrcadle (až na detaily) a tvoří spolu dominantu současného náměstí OSN. To je, myslím si, jistě dobře, protože každé náměstí by mělo mít nějaký svůj dominantní architektonický prvek. Na první pohled působí blok budov, zakončený na jedné straně nárožní kruhovou věžovitou nástavbou poněkud hřmotně, přesto díky rozčlenění na několik částí a použití velký prosklených ploch tento efekt potlačuje. Navíc poměrně velká rozloha náměstí tuto vyšší a rozlehlejší dominantu snese.  I když se tedy nejedná o architektonický skvost, na mě osobně působí vcelku přijatelně. Co musím pozitivně kvitovat je fakt, že tvůrci neopomněli ani na zpříjemňující vodní prvky – jedna velká fontána se nachází u vjezdu do hotelu, druhá je pak přímo v nákupní galerii. Škoda že se zatím nepodařilo prosadit žádný přímo do prostoru náměstí...snad příště.

Pavel Dvořák

Březen 2008

V únoru informovala Národní galerie o plánovaném uzavření 4. patra Veletržního paláce a následném přestěhování expozice do Schwarzenberského paláce. Nabízí se otázka, co plánuje vedení NG s oním uprázdněným prostorem...? Dostane konečně prostor kvalitní současné umění? Dočkáme se velkých výstav takových formátů, jaké můžeme vidět ve Vídni a jiných evropských metropolích? Či bude expozice 20. a 21. století doplněna a přeuspořádána? Snad se brzy dočkáme odpovědi, a budeme tak moci posoudit, zda tentokrát politice Národní galerie „more“ nebo „nevermore“....

Kateřina Štroblová

Únor 2008

S novým měsícem přichází nová rubrika, která rozšíří předchozí rubriku Never more. Bude totiž autorům umožněno hodnotit počiny v kultuře a umění i kladně. Bilanci minulého měsíce začnu jako šéfredaktor sám a dál bude putovní jako rubrika předchozí.
Znovu se musím vrátit k výstavě Mikoláš Aleš 1852 -> 2007, která mi jakožto "dárek Václavu Klausovi k nadcházejícímu znovuzvolení" hnula žlučí i svým provedením: není ani slibovanou revizí alšovského mýtu, ani po staru vystrojenou reprezentativní monografií. Kladně mě však potěšil Art semestr ´08 ve VŠUP, jenž jasně ukázal, která ze dvou pražských výtvarných vysokých škol je svěžejší a nejánabráchistická. Z přehlídek současného umění se moc nepovedla Resetting, která už jen defrinicí "intuitivního" kurátorského vkladu dává poznat své tři šeříky: BEZradnost, BEZbřehost a BEZobsažnost. Vynikající je naopak průřez mladou americkou tvorbou United States of America, který je neotřelý, dostatečně přehledový a pro středoevropského diváka stravitelný a dobře čitelný.
A ještě něco: až pojedete kolem, dobře si všimněte: na vizualizacích letenského tunelu se počítá s Kaplického knihovnou. Alespoň malé, byť bezvýznamné světélko optimismu.

Ladislav Zikmund

Aktualizace: 04.01. 2009
Autor/ka: redakce