Obrazar    Google
Obrazar >> oBrAZAR >> Šťastné náhody houpačky

ISSN 1802-7490

Creative Commons License


 Publikace 
 Exkurze
 Workshopy 


 Články
 Recenze
 

 Q centrum 
 Žena a gender v umění 
 Youth Art Opportunity 


 Výstava Paletnice
 Výstava Žena a secese
 Výstava Vojtěch Hynais: Skutečnost života
 Výstava Vlasy
 Výstava Vrána k vráně
 Výstava Ženský šlechtický salon: Schwarzenberský
 Virtuální výstava Gender a umění 19. století
Výstava Homosexualita a umění 1800 - 2000


 Redakce 
 Volná místa
 Prezentace 2008


 BANNERY 
 Inzerce - přehled inzertních ploch pro web i tisk  
 Inzerce - aktuální ceník 
 Citační směrnice 
 Citace: Metody 
 Citace: Modely 

Dobrý den,
Přeji Vám mnoho zdraví, úspěchů a sil do nového roku 2009. 9. ledna 2009 se koná velká redakční sešlost, na níž se rozhodnou výsledky soutěže na výstavy Youth Art Opportunity, koncepce na další rok, přivítají se posily redakce, představí se redakční rada, formálně se pokřtí sborník Podoby zla. Pokročíme jistě i v přípravě stávajících projektů INDUSTRIALife a Homosexualita a umění 1800-2000 a rozhodne se i o projektech nových. Již 12. 1. 2008 otevíráme výstavu Vojtěch Hynais: Skutečnost života v Městském divalde v Novém Boru.

Ladislav Zikmund, chief editor


 

 

 Logo ke stažení:

 

Kooperace, podpora:



 

 

Powered by:

 

 

Design:
Art koutek, 2008

Script:
Thoms, 2008

 

Šťastné náhody houpačky

(Pavel Dvořák)

Obraz Houpačka (v originále Les hazards heureux de l'escarpolette – česky: „Šťastné náhody houpačky“) je v současnosti instalován ve sbírkách Wallace Collection v Londýně. Má rozměry 81 x 64 cm a je namalován technikou olej na plátně.(1)
Scéna se odehrává pravděpodobně v romantickém parku, hustě zalesněném s typicky neupravovanými keři. Větve stromů zaplňují většinu horní části obrazu. V dolní části se odehrává samotný děj scény. Střed obrazu zaujímá mladá dívka, v bohatě zdobených, nařasených rokokových šatech růžové barvy, ozdobenými krajkami, s kloboučkem na hlavě, sedící na houpačce. Ta je zavěšena na větvích okolo rostoucích stromů. Houpačka je právě vychýlená v krajní poloze a dívka využila odstředivé síly a vykopla svůj střevíček do vzduchu. Houpačku pomocí provazů rozhoupává muž, který sedí na kamenné lavici vzadu za dívkou, poněkud skryt ve stínu stromů. Na první pohled se jedná o staršího muže, společensky oblečeného a pravděpodobně v paruce. V protějším dolním rohu obrazu pak leží v křoví druhý muž – mladík, který je díky keři ukryt, takže ho starší muž nevidí. Mladík je rovněž oblečen v dobovém společenském oděvu s parukou na hlavě. V levé ruce drží černý třírohý klobouk. Jeho pohled směřuje k dívce na houpačce. Za jeho zády, na levé straně obrazu je podstavci umístěna socha Kupida, který si před ústy přidržuje prst. Na podstavci je vidět reliéf s vyobrazením Tří Gracií. Další umělecké dílo je umístěno pod dívkou, jedná se o sousoší dvou Amorků s delfínem. Dole na obraze je pak ukryta ještě jedna živá bytost a sice malý psík u nohou staršího muže, který téměř splývá se záplavou bujné vegetace a který rovněž sleduje dívku na houpačce.
Tento obraz vznikl z podnětu Barona de St. Julien. Ten se ovšem původně obrátil na malíře Gabriela Fracoise Doyena (1726-1806) s poněkud neobvyklou zakázkou. Představil mu svojí milenku a řekl: „Chci abyste namaloval paní na houpačce, kterou rozhoupává biskup. Mě umístěte tak, abych mohl pozorovat nohy této okouzlující dívky, ba i víc“ Doyen byl takovou objednávkou zaskočen a odkázal barona na Fragonarda. Ten nabídku neodmítl a realizoval tak jeden ze svých nejznámějších obrazů. Přesto však prosadil jednu změnu a sice, že milenku na obraze nerozhoupává biskup, nýbrž její manžel. (2)
 Téma obrazu je pro Fragonarda typicky hravé a erotické: krásná mladá dáma odkopává na houpačce s veselou rozpustilostí střevíček, zatímco její milenec přihlíží, skrytý v křoví pod ní. Dívčin nic netušící manžel je na obraze až v druhém plánu, umělcem záměrně ukryt ve stínu hustých stromů, ale je to právě on, kdo rozhoupává svou ženu směrem ke svému sokovi. Barona – milence malíř umístil do velmi rafinované pozice, kdy právě v zachyceném okamžiku, ve kterém dívka vykopává jednou nohou svůj střevíček, odkrývá baronovi pohled na vteřinku na své nejintimnější partie. Této scény se svým způsobem účastní i soška Kupida na podstavci nad baronem. Vypadá to, jako by socha právě oživla a zvedá ke rtům prst, ve snaze varovat oba milence před vyzrazením tajemství, že v křoví je ukryt baron. Fragonard použil jako předlohu sochu Kupida od Étienne-Maurice Falconeta s názvem L´ Amour menacant, která vznikla na objednávku madame de Pompadour v roce 1757.(3) Oproti originálu však Fragonard na podstavec sochy přidal reliéf Tří Grácií, které jako by tančily. Zároveň je však poněkud ukryl do stínu, jako by snad chtěl zdůraznit svůj nezájem o klasické umění antiky.
Fragonard rovněž mistrně využil na obraze světla. Ač je scéna prakticky celá zakryta korunou mohutných stromů, dívka na houpačce je ozářena plným světlem, díky kterému na sebe strhává pozornost nejen můžu na obraze, ale zejména diváka. Stejně tak pozadí scény je osvětleno příjemným efektem skvrnitého slunečního světla, které lze nalézt i v dalších Fragonardových dílech. Tento prvek jeho obrazů později ve svém díle mistrně využil August Renoir.
Sladěná koloristika tohoto obrazu a jeho precizní provedení je u Fragonarda poněkud překvapivé, zvlášť pokud se srovná s delikátní kresbou jeho fantastických portrétů. Tady se věnuje precizní práci miniaturisty či dekoratéra porcelánu, nepochybně proto, aby potěšil objednavatele, což ho vzdaluje jeho osobité manýře, jež má blízko ke skice. Třebaže na tomto obraze nenajdeme jeho uvolněnou kresbu, výrazně je na něm patrná záliba v houpání a víření, kolísání a pádech s erotickými konotacemi.
Zajímavé je tento obraz srovnat s Fragonardovou rannou prací s podobným námětem. Jeho obraz se stejným názvem Houpačka, který vznikl ještě za jeho doby studií u Bouchera, tedy někdy před rokem 1752 se od jeho pozdějšího díla liší právě velkým vlivem Boucherova stylu. Obraz je velmi živý, se svěžími barvami. Ale narozdíl od pozdějšího díla zde námět nepůsobí provokujícím, chceme-li erotickým dojmem. Jde tady stále ještě o nevinnou hru, což také podporuje fakt, že aktéři na obraze jsou neurčitého věku, někde na rozmězí dětství a dospělosti. Postavy váhají mezi světem dětských her a světem her milostných.

 

Poznámky:

1/ CUMMING, Robert. Slavní malíři : obrazový průvodce.  přeložil Dušan Zbavitel. 1. vydání. Praha. Euromedia Group - Knižní klub, 2003  . str. 58-59.. - Orig.: Great Artists Series. ISBN 80-242-0979-9
2/ WENZKAT, Ingrid. Jean-Honoré Fragonard. Dresden. Verl. der Kunst, 1989. str. 8.  ISBN 3-364-00159-6
3/ CUMMING, Robert. Slavní malíři : obrazový průvodce (jako pozn. 1)

Aktualizace: 04.09. 2008
Autor/ka: redakce

 

 články
 recenze

 

 

Leden 2008

Prosincová Praha mnoho nového ke komentáři nepřinesla. Můžu se tu rozplývat znovu nad obchodním kýčem tohoto období, ale to tu dělám každý rok. Raději do nového roku napíšu o něčem pozitivním: 1. Karel Srp se vrátil do GHMP jako vedoucí sbírkového úseku, přičemž ředitelem instituce bude ekonom. Snad to bude fungovat, rozhodně je to lepší stav než dosavadní. 2. Překvapily mne vánoční trhy na Staroměstském náměstí, na nichž jsem letos poprvé s chutí popil svařák pod rozsvíceným stromem - byli tu kováři, tkalci, zručné výrobkyně lidových ozdob. Konečně zvítězil vkus (relatvivní) nad komercí a poprvé byla v adventní čas na Starosměstském náměstí slyšet víc čeština než ruština.

Ladislav Zikmund

 


Cyklus vede
Hubert Pavelek

Cyklus Jany Pudilové

 

 

Představujeme Vám mladé začínající,  mladé nezačínající, staré začínající i staré nezačínající umělce. Dejte nám vědět, znáte-li nějakého také zajímavého.