Hezký den, v roce 2010 nás i nadále čeká spousta starých i nových věcí. Vstoupili jsme do něj s kalendářem, který shrnuje naše sloupkování z let 2006-2009. V tomto roce nás tak čekají další reprízy výstav IndustriaLife a Homosexualita a umění 1800-2000, ke které chystáme opět cyklus zahraničních přednášek. Po létě budeme připravovat 2. bulletin věnovaný Janu Kotěrovi a zcela nový tematický sborník z rukou Filipa Jakše. Dál si můžete obstarat sborník Gender a umění 19. a 20. století: koncepce, metody, interpretace. Tak snad nám zachováte přízeň. Pěkné čtení! Ladislav Zikmund-Lender, chief editor
Březen 2010
What great paintings say? Že si tuhle otázku občas položíte? Autoři Rose – Marie a Rainer Hagenovi (originál je německy) si ji položili několikrát. Na první pohled popularizační obrázkové knihy (I. -VI. díl) z dílny slavného nakladatelství TASCHEN, ovšem mají poměrně vysokou kvalitu výkladu. Krásné celostránkové ilustrace nejznámější děl světového malířství jsou doplněny o relativně podrobné, na detaily zaměřené, texty. Sociologický a historický vhled do okolností vzniku nebo výjevu obrazu jsou často odpověďmi na otázky, které si laik (a někdy právě jen laik) umí položit. Samozřejmě to není odborná studie, ale myslím, že není občas naškodu se podívat jaké otázky napadají příslovečného „obyčejného člověka“ při pohledu na obrazy. Kunsthistorik by i na ně měl umět odpovědět srozumitelně.
What great paintings say? Volume I., 175 stran Německo, Kolín 1995
Na území Prahy v průběhu staletí vznikalo a zanikalo velké množství kašen i fontán. Důvod jejich zániku býval různý. Často se kašny rušily z technických důvodů (nefunkčnost, špatný stav nádrže), prostorových důvodů (kašna překážela dopravě, nebo nové zástavbě) a později, díky rozšíření vodovodu do domů, i z nadbytečnosti. Spousta zajímavých a jistě i umělecky hodnotných kašen zanikla při různých přestavbách domů, pasáží, dvorů, zahrad a parků. K velkému rušení kašen docházelo např. ke konci 19. století. Některé kašny měly štěstí a byly pouze přesunuty z původního umístění na nové (odlehlejší) stanoviště (např. kašna z nároží ulic Vodičkova a Jungmannova byla přemístěna do dvora Invalidovny). Mezi ty známější, které neměly tolik štěstí patří např. Krocínova kašna ze Staroměstského náměstí. Ta měla problémy s propustností už dávno před svým zbouráním a v 18.století už vůbec nebyla v provozu. Nakonec byla v 19.století na návrh radních nešetrně rozebrána a její části byly později zazděny do základů žižkovské plynárny. Po zbourání plynárny byly některé části ze základů vyzvednuty a jsou vystaveny v Lapidáriu na Výstavišti. Na dobových kresbách Prahy můžete objevit kašny např. na Václavském, Malém, Malostranském či Hradčanském náměstí. Dnes už po nich není ani památky, ale přeci jedna ze zmíněných kašen se zachovala. Nestojí však už na Václavském náměstí (tehdejším Koňském trhu), ale našli bychom ji poblíž zámku v Hořovicích, kam byla přemístěna v 19.století. Na druhé zaniklé kašně na Václavském náměstí stávala pískovcová jezdecká socha sv. Václava, kterou dnes najdete v sadech na Vyšehradě. Kašna na Malostranském náměstí stávala přibližně v místech dnešních tramvajových zastávek. V roce 1858 musela ustoupit monumentálnímu pomníku maršála Radeckého. Ovšem i ten byl nakonec po roce 1918 odstraněn. Na Hradčanském náměstí byste kdysi našli hezkou kašnu na místě dnešního pomníku T. G. Masaryka. Také v minulosti poměrně nedávné, vznikaly nové fontány. Zejména pak na nových panelových sídlištích. Vzhledem ke svému umístění a anonymitě veřejných prostranství neměly tyto fontány příliš dlouhého trvání. Takže obvykle fungovaly jen prvních pár let, postupně byly ničeny a ve finále byly zrušeny docela. Někde po nich nalezneme aspoň částečné stopy. Jako je tomu například na sídlišti Spořilov II., kde je bazén zasypán zeminou a rostou v něm malé smrčky. Další příklad bychom našli na sídlišti Novodvorská, poblíž dnešního kulturního centra, kde vznikly hned 4 fontány. Do dnešní doby se ovšem dochovala jen část posledního bazénu, opět zasypaného a osázeného. Ostatně zasypávání nefunkčních kašen je celkem dost častý jev v Praze. Takto skončila např. vodní kaskáda na Barrandovském sídlišti, fontána před hotelem Pyramida ve Střešovicích, ale i třeba historická kašna se soškou od Brauna v Botanické zahradě Na Slupi. I když by se někomu mohlo zdát, že v dnešní době se fontány spíš staví než ruší, přesto se pár takových míst najde. Celkem zarážející je, že v některých případech se jedná o fontány poměrně nové. U obchodního centra Palác Flora byla při jeho stavbě vytvořena celkem zajímavá fontána, která ovšem fungovala asi jen dvě sezóny. Pak byla zakryta umělým "trávníkem" a doplněna květináči. Další fontána (před tzv. Vršovickým zámečkem) bude zřejmě zrušena úplně, i přesto, že na svém místě byla sotva deset let! Odstraněna bude také fontána u stanice metra Národní třída, která ustoupí stavbě budov v proluce Spálené ulice. Nutno říci, že v projektu se počítá s vytvořením nové fontány v nově vzniklém atriu. Samozřejmě, že jsem zde nevyjmenoval všechny zaniklé a zrušené kašny. Mnoho obyčejných kašen ve dvorech domů, které tvořila zpravidla jen jednoduchá kamenná (či dřevěná) nádrž s vtokovou trubkou, zaniklo při přestavbách domů. Není proto možné všechny ztracené kašny dohledat, protože mnohdy o nich není nikde ani žádný záznam. Ale abych zakončil tento článek trochu optimisticky: když porovnám počet rušených a nově vznikajících okrasných vodních prvků v současnosti, stále převažuje přírůstek. A to je dobře. Snad jen na závěr bych rád apeloval na budoucí tvůrce nových fontán, aby při jejich navrhování a projektování trošku popustili uzdu své fantazii a nebáli se experimentovat. Je módní mít u nového "business centra" vodní prvek, ale vesměs vznikne jednoduchý bazén s vodou, v lepším případě "ozvláštněný" kameny a vodotryskem. Proč nepřidat plastiku nebo sochu? Fontána by měla být krásná a zajímavá i bez vody. Zajděte si schválně někdy mimo sezónu např. k Wimmerově kašně na Uhelném trhu a pak na náměstí Kinských k fontáně "Propadliště času". Uvidíte ten rozdíl...
Na území Prahy v průběhu staletí vznikalo a zanikalo velké množství kašen i fontán. Důvod jejich zániku býval různý. Často se kašny rušily z technických důvodů (nefunkčnost, špatný stav nádrže), prostorových důvodů (kašna překážela dopravě, nebo nové zástavbě) a později, díky rozšíření vodovodu do domů, i z nadbytečnosti. Spousta zajímavých a jistě i umělecky hodnotných kašen zanikla při různých přestavbách domů, pasáží, dvorů, zahrad a parků. K velkému rušení kašen docházelo např. ke konci 19. století. Některé kašny měly štěstí a byly pouze přesunuty z původního umístění na nové (odlehlejší) stanoviště (např. kašna z nároží ulic Vodičkova 
a Jungmannova byla přemístěna do dvora Invalidovny). Mezi ty známější, které neměly tolik štěstí patří např. Krocínova kašna ze Staroměstského náměstí. Ta měla problémy s propustností už dávno před svým zbouráním a v 18.století už vůbec nebyla v provozu. Nakonec byla v 19.století na návrh radních nešetrně rozebrána a její části byly později zazděny do základů žižkovské plynárny. Po zbourání plynárny byly některé části ze základů vyzvednuty a jsou vystaveny v Lapidáriu na Výstavišti. 
Vyšehradě. Kašna na Malostranském náměstí stávala přibližně v místech dnešních tramvajových zastávek. V roce 1858 musela ustoupit monumentálnímu pomníku maršála Radeckého. Ovšem i ten byl nakonec po roce 1918 odstraněn. Na Hradčanském náměstí byste kdysi našli hezkou kašnu na místě dnešního pomníku T. G. Masaryka. 
například na sídlišti Spořilov II., kde je bazén zasypán zeminou a rostou v něm malé smrčky. Další příklad bychom našli na sídlišti Novodvorská, poblíž dnešního kulturního centra, kde vznikly hned 4 fontány. Do dnešní doby se ovšem dochovala jen část posledního bazénu, opět zasypaného a osázeného. 
Nutno říci, že v projektu se počítá s vytvořením nové fontány v nově vzniklém atriu. 
(či dřevěná) nádrž s vtokovou trubkou, zaniklo při přestavbách domů. Není proto možné všechny ztracené kašny dohledat, protože mnohdy o nich není nikde ani žádný záznam. 
