Dobrý den, Přeji Vám mnoho zdraví, úspěchů a sil do nového roku 2009. 9. ledna 2009 se koná velká redakční sešlost, na níž se rozhodnou výsledky soutěže na výstavy Youth Art Opportunity, koncepce na další rok, přivítají se posily redakce, představí se redakční rada, formálně se pokřtí sborník Podoby zla. Pokročíme jistě i v přípravě stávajících projektů INDUSTRIALife a Homosexualita a umění 1800-2000 a rozhodne se i o projektech nových. Již 12. 1. 2008 otevíráme výstavu Vojtěch Hynais: Skutečnost života v Městském divalde v Novém Boru.
Maastricht je jihoholandské městečko, kde žijí zejména zazobaní staroušci a vitální studenti. Kultuře se tu tedy vcelku daří. Za měsíc, který jsem tady zatím jako výměnný student prožila, jsem zakusila už několik různých festivalů, koncertů, výstav. Samo město, které je nejstarším v Nizozemí se pyšní řadou krásných kostelů, křivolakých uliček, ale také několika zajímavými moderními budovami. Jednou z nich je Bonnefantenmuseum. Trošku podivné muzeum, který představuje jak staré holandské a italské mistry, tak současné umění. Tato kombinace působí trochu neutěšeně a zmateně. Ale tak je to s více věcmi v této zemi. Staré umění je instalováno v jakýchsi skrumážích a neuškodilo by díla trochu probrat a nesnažit se vystavit vše. Sytě vymalované pokojíky přeplněné sochami a obrazy mohou občas působit trochu klasutrofobně. Současné umění už je na to o dosti lépe. To bude zapříčiněno architekturou samotné budovy, jejímž autorem je známý italský tvůrce Aldo Rosi a je k současnému umění přívětivější. Muzeum ve tvaru rakety nebo kulky vylétající ze země je vyznaným bodem města a místní jsou na něj značně pyšní, a mají být proč. V oddělení současného umění převládá zejména videoart a instalace, ovšem často chybí informace, jež by divákovi mohly napovědět „vo co jde“. Co ale musí být vyzdvihnuto je samotná atmosféra muzea. Personál je velmi vlídný. Jen občas se v místnosti mihne některý z kurátorů a když vás vidí přicházet vyběhne vám vstříc, aby přidržel dveře a přivítal vás. Muzeum bylo v době mé návštěvy značně čilé. Potkala jsem asi čtyři dětské skupinky vždy pod vedením lektora. Holandsky nemluvím, ale i tak bylo vidět, že děti si výpravu do světa umění náramně užívají. K muzeu také náleží obchůdek s zajímavými suvenýry, ale také hodnotnými publikacemi. V pondělí, kdy muzea většinou zejí prázdnotou, je to maastrichtské naopak cílem mnoha studentů, protože se stylová muzejní kavárna ve večerních hodinách otevírá právě pro ně. Takže ani v pondělí nepřijdou muzejní maniaci úplně zkrátka. Toto muzeum žije a to zejména díky doprovodným programům a rozšířeným službám návštěvníkovi. A zvládnout tuto stránku věci je pro muzea v dnešní době klíčové. Mnozí z nás nerozumí každému druhu umění, neznají zcela přesně jeho dějiny či nejvýznamnější autory, ale dokáží poznat, že je jim jako návštěvníkům věnována péče. Muzea by neměla jen pro zběhlé kunsthistoriky, ale pro „obyčejné“lidi, kteří potřebují spoustu věcí vysvětlit pokud možno atraktivním způsobem a hlavně se musí při návštěvě muzea cítit dobře. A o to se podle mne Bonnefantenmuseum snaží.
Muzeum tedy při své cestě do Maastrichtu určitě navštivte. V sekci starého umění se budete ptát, zda-li neprožíváte jakési deja vu, „protože tuhle pietu nebo tento obraz jste přeci viděli už v předešlé místnosti“ (ne, neviděli…), načež se dostanete do části s uměním současným a pomyslíte si, zda-li jste omylem nezkonzumovali některou ze zdejších legálních drog. Ale bude vám tu dobře…
Prosincová Praha mnoho nového ke komentáři nepřinesla. Můžu se tu rozplývat znovu nad obchodním kýčem tohoto období, ale to tu dělám každý rok. Raději do nového roku napíšu o něčem pozitivním: 1. Karel Srp se vrátil do GHMP jako vedoucí sbírkového úseku, přičemž ředitelem instituce bude ekonom. Snad to bude fungovat, rozhodně je to lepší stav než dosavadní. 2. Překvapily mne vánoční trhy na Staroměstském náměstí, na nichž jsem letos poprvé s chutí popil svařák pod rozsvíceným stromem - byli tu kováři, tkalci, zručné výrobkyně lidových ozdob. Konečně zvítězil vkus (relatvivní) nad komercí a poprvé byla v adventní čas na Starosměstském náměstí slyšet víc čeština než ruština.
Představujeme Vám mladé začínající, mladé nezačínající, staré začínající i staré nezačínající umělce. Dejte nám vědět, znáte-li nějakého také zajímavého.
Maastricht je jihoholandské městečko, kde žijí zejména zazobaní staroušci a vitální studenti. Kultuře se tu tedy vcelku daří. Za měsíc, který jsem tady zatím jako výměnný student prožila, jsem zakusila už několik různých festivalů, koncertů, výstav. Samo město, které je nejstarším v Nizozemí se pyšní řadou krásných kostelů, křivolakých uliček, ale také několika zajímavými moderními budovami. 
některý z kurátorů a když vás vidí přicházet vyběhne vám vstříc, aby přidržel dveře a přivítal vás. Muzeum bylo v době mé návštěvy značně čilé. Potkala jsem asi čtyři dětské skupinky vždy pod vedením lektora. Holandsky nemluvím, ale i tak bylo vidět, že děti si výpravu do světa umění náramně užívají. 
