ISSN 1802-7490

• Publikace 
• Exkurze
• Workshopy 


• Články
• Recenze
 

• Q centrum 
• Žena a gender v umění 
• Youth Art Opportunity 

• Výstava Paletnice
• Výstava Žena a secese
• Výstava Vojtěch Hynais: Skutečnost života
• Výstava Vlasy
• Výstava Vrána k vráně
• Výstava Ženský šlechtický salon: Schwarzenberský
• Virtuální výstava Gender a umění 19. století
• Výstava Homosexualita a umění 1800 - 2000


• Redakce 
• Volná místa
• Prezentace 2008

• BANNERY 
• Inzerce - přehled inzertních ploch pro web i tisk  
• Inzerce - aktuální ceník 
• Citační směrnice 
• Citace: Metody 
• Citace: Modely 

Dobrý den,
Přeji Vám mnoho zdraví, úspěchů a sil do nového roku 2009. 9. ledna 2009 se koná velká redakční sešlost, na níž se rozhodnou výsledky soutěže na výstavy Youth Art Opportunity, koncepce na další rok, přivítají se posily redakce, představí se redakční rada, formálně se pokřtí sborník Podoby zla. Pokročíme jistě i v přípravě stávajících projektů INDUSTRIALife a Homosexualita a umění 1800-2000 a rozhodne se i o projektech nových. Již 12. 1. 2008 otevíráme výstavu Vojtěch Hynais: Skutečnost života v Městském divalde v Novém Boru.

Ladislav Zikmund, chief editor

 

 

 Logo ke stažení:

 

Kooperace, podpora:

 

 

Powered by:

 

 

Design:
Art koutek, 2008

Script:
Thoms, 2008

 

Jen jedno slovo DVCE

(Andrea Zajícová)

Benito Amilcare Andrea Mussolini, svými přívrženci nazýván „duce“, byl učitel, novinář, voják, ale především diktátor Itálie. V roce 1922 byl jmenován předsedou vlády, o tři roky později disponoval již neomezenou mocí. Na rozdíl od Adolfa Hitlera, který čekal na svůj politický vzestup ještě 11 let, „duce“ již ve své Itálii prováděl změny, které měly vést k lepšímu  životu italského občana v novém politickém zřízení. Fašistická Itálie se ovšem k moderním uměleckým směrům, stejně jako k židovské otázce, nestavěla zpočátku tak nekompromisně, jako to činilo později nacistické Německo. Nicméně futurismus se přece jen obecně neslučoval s ideologickým programem fašismu, takže znovu docházelo k návratu a orientaci ke klasickým formám v architektuře i sochařství.
Prostředkem k demonstraci idejí totalitních režimů se stala architektura. Výjimkou nebyl ani fašismus, který ji hojně využíval ke své prezentaci masám. Architektura je chladná, odosobněná, v naddimenzovaném měřítku – ale celistvá. Nerespektuje člověka jedince, protože upřednostňuje národ jako jednu entitu, utvářenou společnou historií, jazykem i rasou.
Patrně nejvýraznějším zásahem Mussoliniho politického režimu do architektury a urbanismu byla výstavba EUR – Esposizione Universale di Roma. Politická strategie fašistického vůdce se promítla i do urbanistické koncepce hlavního města Itálie. Fašistický Řím jako pokračovatel tisícileté říše se měl logicky rozrůst o novou čtvrť. Měla být vzkříšena myšlenka věčného města, které je logickým pokračovatelem a pojítkem dějin římské říše. Města, které vyrostlo, aby bylo obdivováno a napodobováno, centrum které mělo hlásat do světa vítězství fašismu nad západními ideologiemi. EUR bylo stavěno  pro rok 1942, kdy se měla konat v Římě Všeobecná výstava. Podobně jako se neuskutečnila řada plánů na ohromující výstavbu Germánie, nebyla ke zdárnému konci dovedena ani výstavba EUR. Plánována bylo několik desítek staveb, propojených širokou ulicí, určenou k triumfálním průvodům „imperátora“. Převážnou většinu staveb se podařilo dokončit až v poválečných letech, mnoho z nich však nebylo zrealizováno vůbec. Nicméně můžeme nalézt několik příkladů, které pohodlně demonstrují dobový architektonický vývoj.
Palazzo della Civilta Italiana je typickým reprezentantem zamýšlené koncepce fašistické architektury. Hlavní inspiraci nového stavitelského programu hledá fašismus v historii; arkády odkazují na starověké Koloseum, zároveň uvádějí v život nové myšlenky národní jednoty. Budova krychlového charakteru, postavená z mramoru, se nepřítomně tyčí nad okolím. Koncepce stavby o šesti patrech otevřených arkád působí jednoduše, nikoliv však nedůstojně. Jakoby tato architektura existovala vně prostoru i času, chladná a netknutá dějem, nepoznamenaná dějinami, ze kterých vyšla.
Celkové estetické působení architektur završovaly a dotvářely plastiky a skulptury, umístěné klasickým způsobem v centrech dominantně působících náměstí, či uvádějící příchozí návštěvníky do jednotlivých „paláců“.  Héroové zaklesnuti v pevných postojích, ruce napjaté k obraně, vzepjatí koně, zatnuté svaly propagující zdravého, geneticky dobře vybaveného člověka. Všudypřítomný kult války trvající již od dob starověkého Říma je akcentován dramatickými gesty a postoji, a přesvědčuje, že forma je již za hranicí kýče.

Literatura:
FRAMPTON, K. Moderní architektura. Kritické dějiny. 1. vyd. Praha: Academia, 2004.
HYUGHE, R. (ed.). Umění nové doby. Encyklopedie Umění a lidstvo Larrouse.1. vyd. Praha: Odeon, 1974.

Aktualizace: 15.09. 2008
Autor/ka: redakce