|
|
||||
 |
||||
|
Obrazar >> obrazar.com >> Podnikatelské baroko | |||
|
||||
|
|
|
||
|
Hezký den,
Červenec 2010
Ambiciózní projekt s názvem Monument transformace kurátorů Víta Havránka a Zbyňka Baladrána, který proběhl v loňském roce v Galerii hlavního města Prahy (v Městské knihovně), se pokusil zmapovat odraz společenských proměn devadesátých let v umění. Tyto transformace autoři neomezili jen na země bývalého východního bloku po roce 1989, ale představila také umění zabývající se sociálními změnami i ve státech jako Portugalsko, Řecko či oblasti Latinské Ameriky. Kateřina Štroblová
ISSN 1802-7490 Logo ke stažení:
Design: Script:
|
Podnikatelské baroko(Hubert Pavelek) „A znovu si úkosem prohlíželi ty teplé závěsy, Émile Zola, Germinal
Obecně sledujeme období několika let po sametové revoluci, kdy se spousta čerstvých, nově zbohatlých podnikatelů rozhodovala, kam složí hlavu. Mnoho z nich nedisponovalo zrovna vysokou úrovní vzdělání či nějakým mimořádným uměleckým cítěním, což se pak v podobě jejich bydla pochopitelně muselo promítnout (a to i přes práci různých architektů a projektantů - samozřejmě "kdo platí, ten velí"). Všechny tyto lidi celkem logicky omrzela fádnost a tuctovost dosavadní pozdně socialistické „panelákové“ architektury, a tak toužili po něčem originálnějším a exkluzivnějším. Obvykle dosáhli svého, většinou však kombinací k sobě se naprosto nehodících ozdobných prvků, stále velmi oblíbených křiklavých barev a vůbec použitím toho nejnevkusnějšího (a často nejdražšího), co vůbec bylo na trhu k dostání a v podstatě utekli z jednoho extrému do druhého. Určitě si dokážeme vybavit sádrové lvy, jež na sádrovém podstavci sedíce, hrdě s mírně vztyčenou hlavou či vleže střeží sídlo svého pána. Pokud jde o můj osobní dojem, tyto tretky bych s čistým svědomím mohl použít snad jen při zkrášlování nějakého příhraničního nočního podniku (nemohu si pomoci, ale obydlí postavená v „podnikatelském baroku“, mi leckdy takové a podobné provozovny připomínají…). Existuje však mnoho pohledů na věc, a tak někteří lidé berou takovéto sádrové prefabrikáty jako vrchol sochařského umění. Touha těchto lidí po „načančanosti“ a různých samoúčelných zbytečnostech vyplývá z jednoduchého faktu – pokud si Všechny tyto věci patří k podnikatelské kultuře první půlky 90. let, jde o tzv.“kult podnikatele“. Ten zasáhl i do oblékání či automobilismu – mnozí z vás si jistě pamatují „byznysmeny“ ve fialovém či bílém saku s vyhrnutými rukávy, v bílých „mrkváčích“, s mokasínami na nohou, jež s diplomatickým kufříkem v ruce nastupovali do vínově červené mazdy… Ono i samotné slovo „podnikatel“ mělo v tehdejších dobách skoro až magický a zbožný nádech. Bylo to tehdy něco atraktivního v tom, že se člověk stane sám sobě šéfem a že může uskutečňovat své plány a rychle zbohatnout ( podnikateli se tehdy vznešeně nazývali třeba i hlídači parkovišť ). Zajímavá a zřetelná je však i jistá paralela se socialistickým realismem. A právě přehnaná, mnohdy až nevkusná zdobivost je typická a společná právě pro tato dvě období. S tím rozdílem, že v dobách socialismu měla ukazovat sílu, úspěch kolektivu a pracujícího lidu (navíc často s použitím tradičních českých architektonických prvků – např. prvky z jihočeské renesance v Havířově), v kapitalismu naopak úspěch a bohatství jedince.
Můžeme tedy mluvit o pozvolném konci "podnikatelského baroka", současné domy si z něj však čas od času „vypůjčí“ řadu drobných, leč nevkusných detailů, jako např. otřesná hnědá plastová okna se zlatými příčkami uvnitř, různé kované lucerničky nad dveřmi, či vyumělkované balkony. Celkový trend již však spěje docela jiným směrem - po otevření prestižních časopisů o architektuře a stavebnictví spatříme neofunkcionalistické, až postmoderně laděné domy, kde je hojně používáno dřevo, kov, surový beton, najdeme i stavení na bázi katalogových domků, ale kvalitně zpracovaná a nápaditá.
Aktualizace: 04.03. 2008
Autor/ka: redakce |
Cyklus vede
|
||
|
||||
|
||||
|
|
|
||
Zamyšlení nad pseudoslohem
chce člověk vydobýt úctu a obdiv ostatních, samozřejmě nestačí být pouze úspěšným a bohatým, ale také vystavit na odiv důkazy svého úspěchu a bohatství, jakési „válečné kořisti“. A právě ty mají dnes nejčastěji podobu přepychového domu a luxusního automobilu.
A situace dnes? Hlavní vlna tohoto pseudoslohu naštěstí pominula koncem 90.let. I když se i teď najdou lidé, kteří si vystavějí obydlí nesoucí již zmíněné stavební prvky, v současnosti „frčí“ hlavně tzv. katalogové domky. Jejich výstavba funguje na tom principu, že budoucí majitel navštíví kancelář stavební firmy, vybere si z katalogu již připravených projektů, a zanedlouho se stěhuje „do vlastního“. Domy si tak jsou podobné jako vejce vejci, nenesou žádný architektonický nápad, a většinou jsou navíc namačkány tak blízko sebe, že lidé v nich obývající mají soukromí téměř nulové, a útěkem z paneláku tak získali možná jen větší (často dokonce menší!!!) obytnou plochu a hřejivý pocit vyšší společenské prestiže ( neboť i zahrady okolo domů mají většinou jen pár metrů čtverečních).
