Hezký den, v roce 2010 nás i nadále čeká spousta starých i nových věcí. Vstoupili jsme do něj s kalendářem, který shrnuje naše sloupkování z let 2006-2009. V tomto roce nás tak čekají další reprízy výstav IndustriaLife a Homosexualita a umění 1800-2000, ke které chystáme opět cyklus zahraničních přednášek. Po létě budeme připravovat 2. bulletin věnovaný Janu Kotěrovi a zcela nový tematický sborník z rukou Filipa Jakše. Dál si můžete obstarat sborník Gender a umění 19. a 20. století: koncepce, metody, interpretace. Tak snad nám zachováte přízeň. Pěkné čtení! Ladislav Zikmund-Lender, chief editor
Březen 2010
What great paintings say? Že si tuhle otázku občas položíte? Autoři Rose – Marie a Rainer Hagenovi (originál je německy) si ji položili několikrát. Na první pohled popularizační obrázkové knihy (I. -VI. díl) z dílny slavného nakladatelství TASCHEN, ovšem mají poměrně vysokou kvalitu výkladu. Krásné celostránkové ilustrace nejznámější děl světového malířství jsou doplněny o relativně podrobné, na detaily zaměřené, texty. Sociologický a historický vhled do okolností vzniku nebo výjevu obrazu jsou často odpověďmi na otázky, které si laik (a někdy právě jen laik) umí položit. Samozřejmě to není odborná studie, ale myslím, že není občas naškodu se podívat jaké otázky napadají příslovečného „obyčejného člověka“ při pohledu na obrazy. Kunsthistorik by i na ně měl umět odpovědět srozumitelně.
What great paintings say? Volume I., 175 stran Německo, Kolín 1995
Benedikt Ried – mistr na rozhraní dvou slohů Ačkoliv Benedikt Ried patří mezi nejznámější architekty českých dějin umění, jeho osobnosti dosud nebyla věnována dostatečná pozornost. Konečně však v roce 2009 vydalo nakladatelství Academia publikaci monografického charakteru nazvanou Benedikt Ried a počátky záalpské renesance. Pavel Kalina sestavil vynikající třísetstránkový opus, zaměřující se celistvě na osobnost Benedikta Rieda, nejvýraznějšího a nejprogresivnějšího architekta pozdní gotiky a přelomu renesance v architektuře střední Evropy. (Andrea Zajícová)
Piepenhagenové To jsem se zase těšil, jak si na své nenáviděné instituci zase smlsnu. I vypravil jsem se do kláštera sv. Jiří, jehož staronovou expozici umění 19. století jsem od jejího otevření ještě nebyl sto strávit ani napočtvrté, a připravil si svou břitkou slinu. Výstava Piepenhagenové je slibná svým tématem i zpracováním, téma rodiny nabízí k vykreslení řadu sociálních souvislostí. Byl jsem překvapen, ale dočkal jsem se napůl. (Ladislav Zikmund-Lender)
Černobílé Zlaté město V Topičově salonu se koná pravidelná vánoční výstava současného umění. Stejně jako loňský ročník je jejím kurátorem Petr Vaňous, jen letos je poněkud smělejší. (Filip Jakš)
Vnímat umění všemi smysly Když jsem měl navštívit výstavu Le vie dell’arte attraverso le emozioni v římské Národní galerii moderního umění, rozhodně jsem nečekal, co výstava ve skutečnosti je. A už vůbec jsem nečekal, že bude obsahovat pouhé čtyři obrazy. Navíc obrazy, které spolu nijak nesouvisejí. Přesto jsem odcházel nadšen a jako příslušník národa českého svou národní galerií opět silně zahanben. Jakto? (Ladislav Zikmund-Lender)
Poetické, hravé, smyslné. Zkrátka Dada. Podzim v Praze je nabitý designem. Před rutinou zkomercionalizované předvánoční atmosféry tentokrát zachraňuje rozverná výstava belgického designu Je suis Dada: vlámský design mezi snem a realitou. Zapalte si Magrittovu dýmku, pohodlně se usaďte a v klidu se ponořte do atmosféry plné dadaistických vtipů, literárních konotací a surrealistických vizí. (Kristýna Zajícová)
Botasky sbírají další vavříny Jakub Korouš a Jan Kloss z VŠUP v Praze zvítězili se svým grafickým návrhem, oživili tradiční značku českého výrobce a získali Národní cenu za studentský design. Příběh vzniku tohoto ojedinělého projektu je dávno známý, nové botasky už na nohou nosí kdekdo a okruh jejich fanoušků se rozšiřuje nejen díky facebooku. (Kristýna Zajícová)
Colaniho poselství českým studentům Významnou událostí letošního podzimu se pro designéry, studenty a teoretiky designu stala návštěva proslulého designéra Luigi Colaniho u příležitosti vyhlášení výsledků soutěže Grund International Design Contest. Tuto mezinárodní soutěž připravil Design Cabinet CZ spolu s firmou Grund. Firma Grund a.s. je česká firma na výrobu textilních koupelnových doplňků založená v roce 1990. (Kristýna Zajícová)
Antimodernisté Muzeum umění v Olomouci je institucí čím dál prestižnější a čím dál víc se vyplatí investovat do Českých drah a některou ze zdejších stálých expozic nebo přechodných výstav navštívit. Našinec nebude litovat. (Ladislav Zikmund-Lender)
Do Bruselu vlakem s českými výtvarníky a designéry Významná umělecká šperkařka světového formátu Eva Eisler se stala kurátorkou výstavy nazvané Moje Evropa, kterou je až do 18. listopadu možné zhlédnout v Centru současného umění DOX v pražských Holešovicích. Eva Eisler se po nedobrovolně ukončeném studiu architektury na VŠUP etablovala na umělecké scéně v New Yorku. (Kristýna Zajícová)
Chalupecký 09 Jedna z nejdůležitějších událostí na české výtvarné scéně se blíží – a to bez ohledu na debaty o jejím smyslu, aktuálnosti či adekvátnosti výběru laureátů, jak bylo v posledních ročnících zvykem. (Kateřina Štroblová)
Designblok 09 a velké téma návratu Designblok se vyprofiloval ve veletrh s designem a módou evropské úrovně. Jeho centrem se letos stalo Superstudio Classic 7 v budově bývalých holešovických mlýnů, jejichž rekonstrukce je dílem architektonického studia CMC Architects a Superstudio A7. (Kristýna Zajícová)
Tina B 2009 This is not another biennial aneb festival současného umění tina b. otevřel 7.října v Praze již čtvrtým rokem svou náruč náruživým příznivcům uměleckého světa. (Tereza Zedková)
Komplex V Karlín studios vystavují Tomáš Džadoň, Igor Kovačevič a Yvette Vašourková svůj „developerský projekt“. Dva architekti a jeden absolvent pražské AVU se zabývají problémem satelitních městeček, která vybujela na okrajích velkých měst zejména v devadesátých letech, trendem však zůstávají do dneška. Termínem „podnikatelské baroko“ se dnes už běžně rozumí unifikované domky z katalogů, o kterých převážně sousedé soudí, že jsou krásné. (Kateřina Štroblová)
Tereza Velíková: Domino V Galerii VŠUP vystavuje své projekty absolventka pražské AVU a spolukurátorka galerie Entrance Tereza Velíková (*1979) (Kateřina Štroblová)
3. sjezd historiků umění Ve dnech 24.-25. září se konal ve velké posluchárně a přilehlých prostporách Filozofické fakulty Uk v Praze na Palachově náměstí 3.sjezd historiků umění. Účastnilo se jej necelých 280 historiků umění přednášejících i poslouchajících. (Ladislav Zikmund-Lender)
Hranice Alice Hilmarove V pološerém prostoru tak Hilmarová nainstalovala několik objektů – závěs z polystyrenových kuliček, na zdi nakreslený labyrint, červené korálky ohraničující prostor na podlaze, rám s opakujícím se motivem kuliček a nenápadnou hlavu na horním rámu dveří, z jejíchž očí jsou napjata tenká lanka. (Kateřina Štroblová)
D. Gordon, Nano Centrum současného umění Dox se od svého podzimního otevření může chlubit samými koncepčně barevnými a poctivě vybranými výstavami. Ty prázdninové rovněž nezklamou a tento stále se rozšiřující postindustriální prostor zve návštěvníky rovnou na čtyři výstavy najednou. (Tereza Zedková)
Otakar Lebeda 1877-1901 Národní galerie opět sáhla do národního stříbra a představila jednoho z Mařákových žáků, kteří se dobře oprodávají na uměleckém trhu, ač Lebeda monografickou výpravnou výstavu příliš nepotřebuje – měl jich již několik. Přesto musíme uznat premisu galerie, že je Lebeda poněkud méně známý než jeho výše jmenovaní soukmenovci a při prvním pohledu do expozice opravdu vidíme, že neprávem. Proč NG nesáhne po umělcích jiných, kteří by vlastní monografii potřebovali spíše, proč už mnoho let něudělala autorskou výstavu například sbírka architektury, je ve hvězdách. Leč za to Lebeda, ani kurátorka Veronika Hulíková nemůžou. (Ladislav Zikmund-Lender)
Roubal / Levinson Levinson zde vystavuje své objekty, zabývající se mnohdy až fantaskní tělesností s nečekaným vtipem. Námětem (buñuelovská žiletka v oku či Dalího Atavistické ruiny) nezapřou inspiraci surrealismem či punkem; barevnost je pro Levinson typická. (Kateřina Štroblová)
Labyrint světla Výstava, která je složená z desítek prostorových světelných instalací od řady českých i zahraničních autorů je založená na interakci s návštěvníky. Spící dílka jakoby přímo vybízely návštěvníky, aby je probudili a ony jim poté mohly vyjevit své omračující schopnosti. (Tereza Zedková)
Adriena Šimotová: Oh l´ombre, ma lumière Výstava s názvem Oh l´ombre, ma lumière (Ó stíne, mé světlo) a poditulem Grafitové čáry čára je k vidění v holešovickém ateliéru Josefa Pleskota. Výrok Ó stíne, mé světlo pochází od předokratovského filosofa Herakleita. (Kateřina Štroblová)
Kozel zahradníkem Problém nevidím jen ve výběru a zařazení umělců dle národností (které ostatně zůstalo víceméně stejné jako v předchozí instalaci), ale též v instalaci samotné. Tam kde je očekávána jakási pomocná nit (když ne ruka) návštěvníkovi v podobě vysvětlujících popisek a nebo alespoň konfrontace autorů stejného hnutí či doby, se dočkáme pouze chronologického řazení v rámci autorských celků. (Anežka Bartlová)
Kango Mortale s 11 a 1 klasikem V Domě U Zlatého prstenu se od 1.dubna setkává mladé umění s tím, které můžeme dnes již zařadit mezi klasické české umění 2. poloviny 20. století. (Tereza Zedková)
Bytosti odnikud v Brně Nebývá zvykem recenzovat reprízy výstav, když recenzujete a publikujete reakci na premiéru. Zatím jsem se nikde nesetkal s tím, že by repríza byla zvlášť hodnocena a kritizována, odděleně od premiéry. Přesto, když se nad tím zamyslíme, je to velmi logické – repríza je v jiném prostoru, jinak uspořádána, často redukována a máme tedy před sebou zcela jiný produkt, než byla premiéra. (Ladislav Zikmund-Lender)
Marie Rakušanová: Bytosti odnikud Kniha Bytosti odnikud Marie Rakušanové má podnadpis Metamorfózy akademických principů v malbě první poloviny 20. století v Čechách. Tahle zajímavá kniha byla doprovázená ještě zajímavější výstavou, která vzbudila rozruch nejen vystavenými díly, ale také způsobem jakým byli instalované. Výstava byla koncipovaná na základě výzkumu k této knize. Způsoby publikace stejný rozruch veřejnosti jako výstava? (Zuzana Biľová)
Ne-všední paměť Dagmar Hochové V galerii Topičův salon probíhá od úterka 7.4. první fotografická výstava od obnovení jeho výstavního provozu. Pod Názvem Fotografie – paměť všedního představuje kurátor Jan Rous dílo přední České fotografky Dagmar Hochové. Do výstavy vybral méně známé cykly Matějská pouť (1958 – 60), Legionáři (1975 – 83 ), Praha (60. – 80. léta), připomenuté jsou zde i její rannější fotografie Svět dětí (1955 – 56). (Filip Jakš)
Za sametovou oponou V českém prostředí tato informace příliš neproběhla, ale v American University Museum ve Washingtonu probíhá od 3. dubna do 18. května výstava Behind the Velvet Curtain. Výstava prezentuje českou scénu tam, kde ženské umění vzniklo. Bylo by velmi zajímavé pozorovat, jaké jsou v Americe reflexe odborné veřejnosti, v jaké je u nás toto téma situaci oproti Státům, kde je tato problematika řešena již několik desetiletí. Katalog není rozsáhlý, leč kompletní a pečlivě sestavený. Je potěšující sledovat, že výstavnictví v Čechách začíná konečně sázet na velmi jednoduché a čitelné kurátorské koncepty, viz Warholovy Motion Pictures v Rudolfinu. Tato koncepce je tak prostá, až je neskonale účinná. Kurátorský zásah Martiny Pachmanové je omezen na minimum – texty ke svým dílům autorky komentují samy, dílo je tak konečně ponecháno samotnému autorovi v celé šíři jeho prezentace. (Ladislav Zikmund-Lender)
Pán všech nebeských těl 23. března se v Galerii 207 představil Paul Zografakis. Tento konceptuální umělec připravil na pondělní večer překvapivou performanci. Trvala asi půl hodiny a snad každý divák se během té doby pokoušel najít nějaký osobní klíč k pochopení toho, co se mu odehrává před očima (záznam akce je možné shlédnout ve videu níže). Právě k demonstraci takové situace jsem se rozhodl akci zaujatě okomentovat, ačkoli závěry, k nimž jsem došel naprosto nevystihují autorův záměr a jsou zcela zavádějící. (Filip Jakš)
