Obrazar    Google
Obrazar >> oBrAZAR >> Recenze

ISSN 1802-7490

Creative Commons License


 Publikace 
 Exkurze
 Workshopy 


 Články
 Recenze
 

 Q centrum 
 Žena a gender v umění 
 Youth Art Opportunity 


 Výstava Paletnice
 Výstava Žena a secese
 Výstava Vojtěch Hynais: Skutečnost života
 Výstava Vlasy
 Výstava Vrána k vráně
 Výstava Ženský šlechtický salon: Schwarzenberský
 Virtuální výstava Gender a umění 19. století
Výstava Homosexualita a umění 1800 - 2000


 Redakce 
 Volná místa
 Prezentace 2008


 BANNERY 
 Inzerce - přehled inzertních ploch pro web i tisk  
 Inzerce - aktuální ceník 
 Citační směrnice 
 Citace: Metody 
 Citace: Modely 

Dobrý den,
Přeji Vám mnoho zdraví, úspěchů a sil do nového roku 2009. 9. ledna 2009 se koná velká redakční sešlost, na níž se rozhodnou výsledky soutěže na výstavy Youth Art Opportunity, koncepce na další rok, přivítají se posily redakce, představí se redakční rada, formálně se pokřtí sborník Podoby zla. Pokročíme jistě i v přípravě stávajících projektů INDUSTRIALife a Homosexualita a umění 1800-2000 a rozhodne se i o projektech nových. Již 12. 1. 2008 otevíráme výstavu Vojtěch Hynais: Skutečnost života v Městském divalde v Novém Boru.

Ladislav Zikmund, chief editor


 

 

 Logo ke stažení:

 

Kooperace, podpora:



 

 

Powered by:

 

 

Design:
Art koutek, 2008

Script:
Thoms, 2008

 

Recenze

  • Tichá vzpomínka na Janu Hornekovou Není to zas tak dlouho, kdy jsem poznal obdivuhodnou Dr. Hornekovou, kurátorku nábytku v NG. Již tehdy byla dlouhodobě nemocná a nikdy nezapomněla pozdravovat maminku, jak se na pozornou dámu sluší. Vždy byla plná optimismu a vždy nevtíravě předala nějaké to životní moudro hodné tety, jak si s oblibou nechala říkat. Vždy vlídná, milá a do poslední chvíle nezměrně pokorná.
    (Ladislav Zikmund)

  • Lotyšská fotka od M do ZZZ Výstava současné lotyšské fotografie, která probíhá v Langhans galerii, představuje průřez uměním deseti autorů, jež vybranými tématy i způsoby jejich zpracování předcházejí očekávání. Mísí se zde jak klasická fotografie, videoart i zvukové médium tvořící často nezbytné pozadí. Každý z umělců se zabývá přiblížením osobního pocitu, dojmu, nálady či myšlenky, kterou nenásilným způsobem ukazuje divákovi. Jednotlivá témata zná každý z nás, je tak téměř přirozené se vcítit do děl na společné úrovni s jejich tvůrci.
    (Tereza Zedková)

  • Bytosti odnikud Výstava Bytosti odnikud je bezesporu unikátním a nesmírně kvalitním počinem jak v rámci své instituce, v rámci Prahy i celé republiky, dokonce by obstála i v mezinárodním měřítku. Jak sám název výstavy napovídá, akademicky laděný „parapříběh“ umění 1. poloviny 20. století není zdaleka jen českým specifikem. Proto je zvolené téma velmi relevantní nejen v české kotlině, ale v dějinách umění celé evropské scény
    (Ladislav Zikmund)

  • Už stovky let to nebolí Zvykli jsme si, že kulturní, potažmo výtvarné dění je u nás v současné době poněkud na okraji. Ještě palčivěji se tento problém ukazuje na regionální úrovni. Proto je třeba každou snahu kvitovat více než s povděkem. Mezi úspěšné regionální galerie patří i Galerie města Blanska, vedená umělkyní Petrou Herotovou, zaměřující se na prezentace a výstavy současných českých umělců.
    (Kateřina Štroblová)

  • Vítejte v kapitalismu! Smělým názvem první výstavy se na konci října otevřelo dlouho očekávané nové centrum současného umění Dox. Pro Českou republiku a Prahu zcela jedinečný výstavní prostor vytvořil architekt Ivan Kroupa z původní továrny na obrábění kovů v Holešovicích. Majitelem této největší soukromé galerie v Čechách je Leoš Válka. Muž bez uměleckého vzdělání, ale „nadšenec z ulice“, jak o sobě tvrdí.
    (Tereza Zedková)

  • DOX Otevření nového nezávislého centra pro prezentaci současného umění se zdá být významným počinem tohoto roku. Instituce v budově architekta Ivana Kroupy má velké ambice – stát se reprezentativním prostorem pro prezentaci umění, architektury a designu společně s nabídkou adekvátního zázemí – kavárny, prodejny knih i designových objektů; a nutno říci, že šance jsou velké.
    (Kateřina Štrovblová)

  • Podivuhodná zákoutí van Goghovy duše Tuto expozici bych směle nazvala nejlepším výstavním počinem podzimu, ovšem jediným negativním momentem jsou davy lidí, znemožňující korzovat volně po výstavních sálech a tudíž i vychutnat si okamžiky úžasu nad mistrovstvím malíře Vincenta van Gogha.
    (Andrea Zajícová)

  • Designblok oslavil 10 let  Letošní přehlídka se více než kdy předtím svým uspořádáním podobala veletrhu. Dojem z prostoru, rozděleného na jednotlivé „kóje“ s designem, se místy až překrýval se zážitkem z veletrhů s jakýmikoli jinými výrobky, materiály nebo technologiemi – odrůdami jabloní či motorovými pilami. Někteří z návštěvníků tak možná ztratili radost z objevu špičkového objektu v zašlém a špinavém okolí, kdy současné formy jakoby vysvítaly ze ztichlého industriálního prostředí.
    (Kristýna Zajícová)

  • Amsterdamská muzejní noc Jak si mnozí z návštěvníků Pražské muzejní noci mohou každoročně všimnout, česká obdoba této kulturní události, jejíž počátky nacházíme v Německu v polovině 90. let, je masovou akcí, snažící se oslovit Pražany, nepražany, turisty, mladé, staré, prostě všechny. Amsterdamští pořadatelé mají naopak dosti přesně specifikovanou onu „target group“ – obyvatelé hlavního města ve věku 18 – 35 let.
    (Adéla Foldynová)

  • Tina B 2008 V priestoroch Talianskeho kultúrneho inštitútu (Šporková 14, Praha 1) bola časť festivalu moderného umenia TINA B 2008, ktorý prezentoval umenie mladej generácie výtvarníkov a zároveň sa snažil predstavovať nové inovatívne média ako sú digitálne, mobilné a internetové technológie. Tretí ročník festivalu bol zameraný hlavne na svetelné umenie, spoločnou témou všetkých sekcií festivalu boli tzv. „FORMY ANGAŽOVANOSTI“. TINA B  sa zameriala na spôsoby, ktorými umenie komunikuje s jednotlivcom i celou spoločnosťou.
    (Zuzana Biľová)

  • Torza Lenky Klodové Myšlenka těla bez tváře, ke kterému si můžeme přidat podobu a výraz, by u autorky jako Klodová neměla vystupovat jako jedno z ústředních témat, stejně jako pouhé zobrazení nedokonalého těla. Klodová tak podivně ustrnuje v jakési „poporodní depresi“ a její tvorba tak stagnuje na stále stejných principech.
    (Kateřina Štroblová)

  • Slavné vily Moravskoslezského kraje  Dne 29.9. 2008 se uskutečnila v ostravském Domě umění vernisáž výstavy Slavné vily Moravskoslezského kraje spojená se křtem stejnojmenné a dlouho očekávané publikace.
    (Hubert Pavelek)

  • Podivné muzeum v Maastrichtu Staré umění je instalováno v jakýchsi skrumážích a neuškodilo by díla trochu probrat a nesnažit se vystavit vše. Sytě vymalované pokojíky přeplněné sochami a obrazy mohou občas působit trochu klasutrofobně. Současné umění už je na to o dosti lépe.
    (Adéla Foldynová)

  • Co říci k pražskému trienále Trienále (bývalé bienále) Národní galerie v Praze letos nese podtitul Re-Reading The Future (čili něco jako znovučtení budoucnosti). Na začátek je však potřeba říci, že samotný obsah přehlídky tomuto poněkud intalektuálsky velkorysému názvu (podobně filosofickému jako názvy některých sekcí – jako např. Transgrese myšlení či Paradoxy času) poněkud neodpovídá.
    (Kateřina Štroblová)

  • Biedermeier Doba biedermeieru byla za prvé dobou velmi silných společensko-kulturně-politických změn a do tak trochu lidového slohu to bezesporu zasahovalo, jak naznačil Jiří Rak už třeba národně-mytickou konstrukcí intelektuálního vůdce-monarchy. Kromě toho mluvíme o době s obecně velmi rozšířenými nacionálními kořeny, se kterými se potýkáme (v dobrém i ve zlém) dodnes. Národní hnutí se týkalo právě především nově se etablující měšťanské vrstvy, ovládající městský prostor (už jen třeba proto, že tolik necestovala jako šlechta).
    (Ladislav Zikmund)

  • Vzpomínková cesta do Špálovky V kresbách školáků otvírá Koťátková tematiku určité absurdity školního světa z jiného úhlu. Dětská těla jsou deformována, jejich části hypertrofují či zakrňují, žáci se transformují do náčiní, splývají v podivné symbióze se školním prostředím. Sami se tak stávají školními pomůckami a zároveň „oběťmi“ vzdělávacího systému.
    (Kateřina Štroblová)

  • KICK START V brněnském Domě umění se do neděle 13. 7. předastavila velmi neobvyklá přehlídka Kick start. Její abicí bylo uvést do Čech mladé holandské umělce s jejich videoartem. Videoart je nové médium a ač se vystavuje často, většinou nikdy samostatně, kromě vyložených videoartistů, a přiznejme si, že pořád nemáme úplně jasno, jestli a jak jej zařadit vedle malbu, sochu a architekturu (a fotografii?) - mezi skutečné umělecké druhy.
    (Ladislav Zikmund)

  • City´s celebrities V atriu 4. patra brněnského Pražákova paláce je v rámci Bienále grafického designu představena nevelká výstava street artu. Ač se jedná o již několikátou akci tohoto tématu, nejedná se o žádné překvapení ani nic nového. Titíž autoři, tentýž rozporuplný přístup.
    (Ladislav Zikmund)
  • Billy Brandt: The Home Německo – britský autor Bill Brandt je považovaný za jednu z ústředních figur anglické fotografie. Během své padesátileté praxe se věnoval mnoha tématům jako jsou krajiny, portréty, akty a sociální tematika, které charakterizuje expresivní použití světla i prostoru. Ačkoli Brandt pracoval hlavně v době nezměrných sociálních změn, jeho fotografie jsem vždy vysoce estetické.
    (Zuzana Brestová)

  • Edward Steichen Edward Steichen (1879 – 1973) je jedna z velkých postav historie fotografie. Sám o sobě řekl, že „ je nejlepším žijícím fotografem“, ba dokonce, že „je nejlepší fotograf všech dob“. Tento muž pochází z Lucemburska, ale jeho rodina v jeho raném dětství emigrovala do Spojených států, nicméně Steichen po celý svůj život udržoval čilé kontakty se svým rodným kontinentem, zvláště s Francií, kde žil mnoho let a kde se školil jako malíř a fotograf. V prvních desetiletích 20. století napomáhal tvořit mosty mezi Starým a Novým světem, kdy v Evropě hledal nové umělecké talenty pro newyorskou galerii Alfreda Stieglitze „291“.
    (Zuzana Brestová)
  • "Čtěte to znovu a znovu" Výběr byl ale přísný, vidíme, že zde najdeme jen to, co se NG názorově hodilo do krámu a vidíme přesně ten typ současného umění, který v NG vídáme pořád. Slibovaný underground se nekoná.  Naprosto konvenční instalace dokonala dílo zkázy: máme před sebou neutříděný balast, jakýsi bleší trh a chaos současného umění. Rozdílný kurátorský vklad nepoznáte, stejně jako nepoznáte nic z originality kurátorských konceptů. Dvacet jednotlivých částí je od sebe rozlišeno jen barvou popisek, kde je uveden jen nadpis konkrétního kurátorského projetu.
    (Ladislav Zikmund)

  • Ottocento Početné -ismy 19. století nejsou zde pojímány jako chronologické výseče, ale spíš jako fenomény, otevřené systémy uměleckého cítění a životního stylu, především vlna romantismu, která se v poněkud senzitivněji pojatém italském umění vleče celé století.
    (Ladislav Zikmund)

  • Růžová chuť Bublinkového čaje V Moravské galerii v Brně v Místodržitelském paláci právě probíhá kolektivní výstava současného tchajwanského umění – Bubble tea. Projekt navazuje na výstavu Flourish (současné umění Waleseu), autoři totiž chtějí posunout zájem kunsthistorie do oblastí umělecké „periferie“, ta podle nich skýtá netušené poklady.
    (Filip Jakš)

  • Netradiční výstava u Zdeňka Slenáře Prestižní prostory Galerie Zdeněk Sklenář zaplnila umělecká skupina Rafani výstavou svých prací z posledního roku. Malý prostor galerie Rafani využili střídmě, ale přesto naplno. V první místnosti nainstalovali „skládačku“ z kusů papíru, které černě vybarvovali každý zvlášť v určenou dobu; doplňují ji pak fotografie ostatních.
    (Kateřina Štroblová)

  • Absence v záznamu Kurátorka Lenka Lindaurová vystavěla koncepci na myšlence, která je velmi aktuální, neboť dnes převládá ve společnosti obecný názor, že současné umění je většinovému publiku nesrozumitelné, ale jak sama kurátorka výstavy říká, není to umění, které je v krizi, ale divák.  
    (Barbora Matolínová)

  • Adriena Šimotová: Perforace, kresby (1975-85) Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem vystavuje výběr perforovaných kreseb jedné z nejvýznamnějších osobností českého umění dvacátého století.
    Šimotová (1926) perforaci uplatňuje ve svých dílech již od počátku 70. let.1
    Autorka papír probodává, prořezává, zraňuje. Čistý neposkvrněný papír poznamenaný surovými zásahy stejně jako lidská duše. Témata kreseb jsou existenciální, bolestná a závažná. Po smrti manžela Jiřího Johna († 1972) převládají motivy osamění, vydělení, uzavření. Postavy se choulí na zemi, jsou obráceny zády k divákovi, odděleny zdmi.
    Kresby jsou umístěny v čistém intimním prostředí, nejsou umístěny za sklem, což umožňuje divákovi do děl plně proniknout. Připomenutí této části autorčiny tvorby jistě stojí za cestu.
    (Kateřina Štroblová)
    Adriena Šimotová: Perforace, kresby (1975-85), 24.1. – 30.3. 2008
    Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5
    www.galerieroudnice.cz

  • ”Výrazem své (ženské) doby”  V Pražákově paláci Moravské galerie se představila výstava Milada Marešová: Malířka nové věcnosti. Výstava umělkyně zajímavého, ale pozapomenutého, nekomplikovaného díla, která si i přesto zaslouží pomyslný plný počet bodů. Autorka výstavy Martina Pachmanová se po delší odmlce větších projektů „vrátila“ projektem téměř triumfálním. Výstava je čistá, jednoduchá, poctivá a moderní, ne však módní, přesně jak vysvětlil už Jan Werich.
    (Ladislav Zikmund)

  • Proměnlivá poselství Život současné fotografie je téměř neuchopitelný. Jediným průhledem, ani několikaletým studiem se člověk vlastně nepohne z místa nebo zabloudí někde v tmavém labyrintu, bude ho čekat vždy jenom mizerný stín části produkce. Ta se totiž nepostřehnutelně rychle zvětšuje díky tak přístupnému médiu a tak lehko ovládnutelné technice, jakou je třeba hra s digitálním fotoaparátem. To, že jí na chuť přichází neustále nová masa zájemců, je znechucením pro odborníky a teoretiky umění při řešení témat s ní souvisejících. Ne však ve všech případech. Jedním z výjimečných prostředí rastu zájmu o fotografii je třeba Paříž.
    (Katarína Chlustíková)

  • Vivat Albrecht Václav Eusebius! Již jen poslední dva dny je možnost shlédnout ve Valdštejné jízdárně výstavu  Albrecht z Valdštejna a jeho doba. Název je opravdu příznačný, jelikož výstava se zabývá primárně nejen osobností slavného českého generalissima, ale také jeho personu zasazuje do kontextu doby, ve které žil.
    (Andrea Zajícová)

  • V zahradě Armidině Trefa do černého je současná výstava V zahradě Armidině, kerá představuje italské zátiší 17. a 18. století v českých sbírkách. Ač se jedná o téma snad nejnezajímavější ze všech v dějinách výtvarného umění, běžný i náročný návštěvník bude nadšen. Výstava není dlouhá, je tak akorát. Představuje různé formální nuance jednotlivých italských škol tak, jak je může i sám divák pozorovat. Nabízí reprezentativní ukázky, neopomíjí kresbu a grafiku, ale opět jimi neobtěžuje. Pro náročnějšího diváka nechybí ani vysvětlení podstaty výstavy – tedy proč v Čechách pořádat výstavu italského zátiší, a samozřejmě je zde i nastíněn druhý život pláten – jak se do českých sbírek dostaly.
    (Ladislav Zikmund)

  • Nezvaní hosté Luďka Rathouského Karlínská galerie Entrance uvádí výstavu Luďka Rathouského s názvem Nezvaní hosté. Rathouský (1975) zde prezentuje své nové  malby a objekty. Náměty obrazů (koně, Národní knihovna…) spolu nesouvisí jen zdánlivě. Jak píše autor v tiskové zprávě, „Vtíravá všudypřítomná otázka po důvodech vzniku vizuálního díla je důležitým faktorem selektivní představy o budoucím díle.
    (Kateřina Štroblová)

  • Defenestrace Výstava vás, doufám, neunudí, protože za každým rohem na vás čeká něco nového, mladého, zajímavého. Je doslova nabita energií-objevíte jak závažná témata dnešní společnosti, tak vtip a nadsázku. Často obé
Aktualizace: 05.01. 2009
Autor/ka: redakce

 

 články
 recenze

 

 

Leden 2008

Prosincová Praha mnoho nového ke komentáři nepřinesla. Můžu se tu rozplývat znovu nad obchodním kýčem tohoto období, ale to tu dělám každý rok. Raději do nového roku napíšu o něčem pozitivním: 1. Karel Srp se vrátil do GHMP jako vedoucí sbírkového úseku, přičemž ředitelem instituce bude ekonom. Snad to bude fungovat, rozhodně je to lepší stav než dosavadní. 2. Překvapily mne vánoční trhy na Staroměstském náměstí, na nichž jsem letos poprvé s chutí popil svařák pod rozsvíceným stromem - byli tu kováři, tkalci, zručné výrobkyně lidových ozdob. Konečně zvítězil vkus (relatvivní) nad komercí a poprvé byla v adventní čas na Starosměstském náměstí slyšet víc čeština než ruština.

Ladislav Zikmund

 


Cyklus vede
Hubert Pavelek

Cyklus Jany Pudilové

 

 

Představujeme Vám mladé začínající,  mladé nezačínající, staré začínající i staré nezačínající umělce. Dejte nám vědět, znáte-li nějakého také zajímavého.