Hezký den, v roce 2010 nás i nadále čeká spousta starých i nových věcí. Vstoupili jsme do něj s kalendářem, který shrnuje naše sloupkování z let 2006-2009. V tomto roce nás tak čekají další reprízy výstav IndustriaLife a Homosexualita a umění 1800-2000, ke které chystáme opět cyklus zahraničních přednášek. Po létě budeme připravovat 2. bulletin věnovaný Janu Kotěrovi a zcela nový tematický sborník z rukou Filipa Jakše. Dál si můžete obstarat sborník Gender a umění 19. a 20. století: koncepce, metody, interpretace. Tak snad nám zachováte přízeň. Pěkné čtení! Ladislav Zikmund-Lender, chief editor
Červenec 2010
Ambiciózní projekt s názvem Monument transformace kurátorů Víta Havránka a Zbyňka Baladrána, který proběhl v loňském roce v Galerii hlavního města Prahy (v Městské knihovně), se pokusil zmapovat odraz společenských proměn devadesátých let v umění. Tyto transformace autoři neomezili jen na země bývalého východního bloku po roce 1989, ale představila také umění zabývající se sociálními změnami i ve státech jako Portugalsko, Řecko či oblasti Latinské Ameriky. Na výstavu navazuje velkorysá publikace Atlas transformace, vydaná taktéž v loňském roce. Je pojata jako slovník pojmů, týkajících se společenských, ekonomických i hospodářských přeměn v širších souvislostech. Nejedná se tedy o studii o umění, ale o rozsáhlý exkurz, který si vytkl za cíl postihnout obecnou teorii transformace. V knize tak najdeme různě dlouhá a obsažná abecedně řazená hesla (často například jen zamyšlení nad tématem či ilustrativní schéma) – namátkou jmenujme pojmy jako disent, politická kultura, staré struktury, média; z uměleckých kruhů pak např. pamětihodnosti, obrazoborectví apod. Kolektiv autorů jednotlivých hesel je složen z osobností rozličných oborů i národností. Nejdeme mezi nimi např. sociologa Miloslava Petruska, filosofa Václava Bělohradského či Slavoje Žižeka, politoložku Chantal Mouffe, z umělců pak Milana Knížáka, Marinu Grzinic nebo Vangelise Vlahose. O uměleckých aktivitách postrevolučních období se v knize mnoho nedozvíme, je však dobrým průvodcem co se týče kulturněhistorického pozadí, bez něhož se umělecká teorie neobejde.
Ačkoliv Benedikt Ried patří mezi nejznámější architekty českých dějin umění, jeho osobnosti dosud nebyla věnována dostatečná pozornost. Konečně však v roce 2009 vydalo nakladatelství Academia publikaci monografického charakteru nazvanou Benedikt Ried a počátky záalpské renesance. Pavel Kalina sestavil vynikající třísetstránkový opus, zaměřující se celistvě na osobnost Benedikta Rieda, nejvýraznějšího a nejprogresivnějšího architekta pozdní gotiky a přelomu renesance v architektuře střední Evropy. Dosud publikovaná literatura měla spíše charakter dílčích studií, primárně se však osobností a dílem Riedovým nezabývající, či ji zohledňující pouze v širším kontextu umělecké tvorby pozdní gotiky. Již jen z tohoto důvodu lze považovat tuto monografii za prospěšný badatelský počin. Benedikt Ried, architekt a stavitel, nejprve českými dějinami umění 19. století přivlastňovaný téměř jako národní umělec, posléze byl jeho původ nacházen v rakouských zemích, avšak současné bádání tuto situaci poněkud přehodnocuje. Za velmi přínosné proto můžeme považovat i to, že se právě otázkou Riedova původu blíže zabývá tato publikace a vyvrací tak představu o českém umělci, jak jej dosud ve velké míře české dějiny umění prezentovaly. Časově lze dílo lze vymezit obdobím přechodu od pozdně gotického slohového názoru k novým obzorům renesančním. Ried, mimo jiné pevnostní stavitel, avšak mistrně balancující na rozhraní dvou slohů, byl velkým inovátorem stavebního umění, o čemž svědčí jistě i jeho údajné předsednictví na sjezdu v Annabergu v roce 1518. Mezi jeho stavby v okruhu českých zemí patří Vladislavský sál, tzv. Jezdecké schody, Ludvíkovo křídlo, kostel sv. Barbory v Kutného Hoře, palác v Blatné, úpravy hradu Švihov a patrně pod jeho stavební supervizí se také uskutečnily stavby kostelů v Lounech a Mostě. Fundovaná analýza jednotlivých architektonických realizací Benedikta Rieda, doplněná přehledným katalogem však není celou náplní knihy. Kniha se zabývá nejen stylovým východiskem Benedikta Rieda, jeho dílem, ale také zohledňuje socio-kulturní jevy, doprovázející například realizaci jeho staveb. Zkoumá paralely mezi italskou architektonickou tvorbou té doby, staví ji do kontrastu ke středoevropským podmínkám a nově přehodnocuje poznatky starších bádání. Publikace je rozdělena do tří hlavních oddílů – první se zabývá osobností Benedikta Rieda, druhá představuje přehledně uspořádaný katalog jeho staveb a konečně třetí zahrnuje dobový kontext. Nově například se zabývají typologií staveb Benedikta Rieda, konstrukcí a klenební technikou, rovněž neopomíjí naturalistický symbolismus v architektuře, ovzduší humanismu atp. Geniálnost architektonického umu Benedikta Rieda je zde zasazena do obsáhlého kontextu evropského umění, což dovoluje náležitě jeho dílo ocenit a objevit nové souvislosti středoevropské architektonické tvorby. V takovém rozsahu totiž dosud mistrovo dílo nikdo nepředstavil.
KALINA, PAVEL Benedikt Ried a počátky záalpské renesance. Praha: Academia, 2009.
Ačkoliv Benedikt Ried patří mezi nejznámější architekty českých dějin umění, jeho osobnosti dosud nebyla věnována dostatečná pozornost. Konečně však v roce 2009 vydalo nakladatelství Academia publikaci monografického charakteru nazvanou Benedikt Ried a počátky záalpské renesance. Pavel Kalina sestavil vynikající třísetstránkový opus, zaměřující se celistvě na osobnost Benedikta Rieda, nejvýraznějšího a nejprogresivnějšího architekta pozdní gotiky a přelomu renesance v architektuře střední Evropy. Dosud publikovaná literatura měla spíše charakter dílčích studií, primárně se však osobností a dílem Riedovým nezabývající, či ji zohledňující pouze v širším kontextu umělecké tvorby pozdní gotiky. Již jen z tohoto důvodu lze považovat tuto monografii za prospěšný badatelský počin.
