Dobrý den, Přeji Vám mnoho zdraví, úspěchů a sil do nového roku 2009. 9. ledna 2009 se koná velká redakční sešlost, na níž se rozhodnou výsledky soutěže na výstavy Youth Art Opportunity, koncepce na další rok, přivítají se posily redakce, představí se redakční rada, formálně se pokřtí sborník Podoby zla. Pokročíme jistě i v přípravě stávajících projektů INDUSTRIALife a Homosexualita a umění 1800-2000 a rozhodne se i o projektech nových. Již 12. 1. 2008 otevíráme výstavu Vojtěch Hynais: Skutečnost života v Městském divalde v Novém Boru.
Mladý, nadaný umělec, který momentálně bojuje o své místo na výsluní české výtvarné scény. Robert Šafarčík studuje druhým rokem Dějiny umění se zaměřením na památkovou péči a technické památky na Ostravské univerzitě v Ostravě, za sebou má úspěšně ukončené studium oboru Geovědní a montánní turismus na Vysoké škole báňské – technické univerzitě Ostrava. Ještě není příliš znám, ale v Ostravě se už pomalu prosazuje. Svědčí o tom v letošním roce úspěšně realizované výstavy v klimkovickém kostele a v prostorách Domu knihy Librex. Další výstavní činnost je ve fázi jednání a příprav. Jak definovat dílo tohoto mladého malíře? Slovy autora: „Mé obrazy jsou záznamy situací, stavů jež užívám plnými doušky a žiji jak jsem jenom schopen.“ Nepochybně je tomu tak. Obrazy i jejich tvůrce jsou dravé, plné energie, ale i meditativní. Robert experimentuje s barvou i technikou malby. Kombinuje zdánlivě nekombinovatelé: aerosol, sprej, fixy, olejové barvy, což svědčí o tom, že autor nejen rád zkouší nové věci a neustále se vyvíjí, ale také o tom, že se vlastně teprve ještě hledá. Ovšem v jeho případě si dovoluji odhadnout, že někdy i cesta je cíl. Svá plátna si zásadně napíná sám, aby měl jistotu absolutní preciznosti. Mnohdy se ke svým obrazům vrací, aby je domaloval, či obohatil o novou myšlenku. Volí výrazné barvy, hledá mezi nimi paralely, zkoumá jejich účinky na diváka. Témata jsou různorodá, malíř směřuje k abstraktnímu expresionismu, ale nebrání se různým dalším podnětům, které stále velmi intenzivně vstřebává. Hlavním charakteristickým rysem jeho dosavadní tvorby je kontrast. Bijí se v něm dvě roviny a jejich výsledek je uchvacující. Malíř je samorost, nenechá se odradit. Ovšem u pláten nahých žen si nejsem příliš jistá jejich zdařilostí, zde balancuje až na hraně lascivnosti. Rozložitá ženská stehna a pohled do klína svědčí o jeho zemitě projevené sexualitě. Živočišnost je ostatně jeho znakem, což se vyjímá třeba v obraze nazvaném „Rozcapená horská krajina“. Fandíte-li genderu, tak u něj nenajdete elegantní ženský akt, ale ženu jako objekt sexuální touhy. Postavy připomínají komiksové hrdinky s dobře vyvinutými vnadami. Ovšem tyto akty tvoří jen jednu část jeho díla. Jakoby jeho tělesnost toužila po průniku do vyšších sfér, najednou se svou tvorbou přehoupne do spirituálního rozměru. A je nutné podotknout, že velmi zdařile. Např. u plátna Vertikály směřuje autorova pozornost k odosobněné komunikaci s vyšším rozměrem bytí. Malíř se táže, hledá odpovědi, ale toto téma Šafarčík pojímá opět po svém. Nenacházíme zde přísnou geometrickou modelaci, ale obraz je malován spíše volnou rukou, intuitivně. V obrazu Kruhy nám hmotná základna mizí úplně a my, jako pozorovatelé, se ocitáme sami, jen se svými pocity. Podle mého názoru autorově štětci nejvíce svědčí odstíny studené modré barvy. Dokáže s nimi úžasným způsobem pracovat, vystihuje přesně melancholickou náladu a posílí ji dalšími odstíny a vzniká harmonické a uklidňující dílo. Ovšem Robertovi nestačí malovat, pokouší se ovládnout také hmotu. Jeho plastiky – dají-li se tak vůbec nazvat, autor je sám definuje spíše jako kresbu v prostoru. Jako materiál používá drát, ale objevuje se zde i dřevo. Typický je kontrast – použití barev bílé a černé. U Fragmentu potoka je ponechán přírodní materiál, ke slovu se tak dostává přirozená mluva dřeva. Netvoří monumenty, spokojuje se s drobnějšími kousky. Je to ale teprve začátek. Zatímco u drátěných plastik necítíme žádnou hmotu, je to jakoby zpřítomněný tah štětce v prostoru, v tvorbě ze dřeva se jedná o vystihnutí harmonie a tepla materiálu přírodního. Robert Šafarčík si hledá cestu skrz celé spektrum výtvarných technik, materiálů, námětů. Zanechává za sebou výrazný otisk v současné malířské tvorbě. Vzhledem k jeho mládí a zatím nedosaženým zkušenostem bude mít situaci poněkud těžší, než například absolventi výtvarných škol. Jeho zatím zveřejněné práce prozrazují orientaci na modernu, můžeme u něj vysledovat i kapitoly ze současného českého umění, např. Antonína Kroču. Jedná se ale o pouhý dotek, neboť autor, i když možná lehce ovlivnitelný, není ještě pevně rozhodnut za jakým cílem se vydat, kam směřovat. Bude jistě zajímavé sledovat jeho další vývoj, který bude neutuchající stejně, jako jeho touha po experimentu a komunikaci s divákem, jeho porozumění. Neboť být pochopen, je hlavní příčina tvorby snad každého umělce.
Popisky obrázků:
anděl bez názvu - architektura fragment potoka kruhy krvácející panelák rozcapená horská krajina torzo vertikály
Prosincová Praha mnoho nového ke komentáři nepřinesla. Můžu se tu rozplývat znovu nad obchodním kýčem tohoto období, ale to tu dělám každý rok. Raději do nového roku napíšu o něčem pozitivním: 1. Karel Srp se vrátil do GHMP jako vedoucí sbírkového úseku, přičemž ředitelem instituce bude ekonom. Snad to bude fungovat, rozhodně je to lepší stav než dosavadní. 2. Překvapily mne vánoční trhy na Staroměstském náměstí, na nichž jsem letos poprvé s chutí popil svařák pod rozsvíceným stromem - byli tu kováři, tkalci, zručné výrobkyně lidových ozdob. Konečně zvítězil vkus (relatvivní) nad komercí a poprvé byla v adventní čas na Starosměstském náměstí slyšet víc čeština než ruština.
Představujeme Vám mladé začínající, mladé nezačínající, staré začínající i staré nezačínající umělce. Dejte nám vědět, znáte-li nějakého také zajímavého.
(Andrea Zajícová)
doušky a žiji jak jsem jenom schopen.“ Nepochybně je tomu tak. Obrazy i jejich tvůrce jsou dravé, plné energie, ale i meditativní. Robert experimentuje s barvou i technikou malby. Kombinuje zdánlivě nekombinovatelé: aerosol, sprej, fixy, olejové barvy, což svědčí o tom, že autor nejen rád zkouší nové věci a neustále se vyvíjí, ale také o tom, že se vlastně teprve ještě hledá. Ovšem v jeho případě si dovoluji odhadnout, že někdy i cesta je cíl. Svá plátna si zásadně napíná sám, aby měl jistotu absolutní preciznosti. Mnohdy se ke svým obrazům vrací, aby je domaloval, či obohatil o novou myšlenku. Volí výrazné barvy, hledá mezi nimi paralely, zkoumá 
jejich účinky na diváka. Témata jsou různorodá, malíř směřuje k abstraktnímu expresionismu, ale nebrání se různým dalším podnětům, které stále velmi intenzivně vstřebává. 
V obrazu Kruhy nám hmotná základna mizí úplně a my, jako pozorovatelé, se ocitáme sami, jen se svými pocity. Podle mého názoru autorově štětci nejvíce svědčí odstíny studené modré barvy. Dokáže s nimi úžasným způsobem pracovat,
vůbec nazvat, autor je sám definuje spíše jako kresbu v prostoru. Jako materiál používá drát, ale objevuje se zde i dřevo. Typický je kontrast – použití barev bílé a černé. U Fragmentu potoka je ponechán přírodní materiál, ke slovu se tak dostává přirozená mluva dřeva. Netvoří monumenty, spokojuje se s drobnějšími kousky. Je to ale teprve začátek.
Jedná se ale o pouhý dotek, neboť autor, i když možná lehce ovlivnitelný, není ještě pevně rozhodnut za jakým cílem se vydat, kam směřovat. 
