Dobrý den, Přeji Vám mnoho zdraví, úspěchů a sil do nového roku 2009. 9. ledna 2009 se koná velká redakční sešlost, na níž se rozhodnou výsledky soutěže na výstavy Youth Art Opportunity, koncepce na další rok, přivítají se posily redakce, představí se redakční rada, formálně se pokřtí sborník Podoby zla. Pokročíme jistě i v přípravě stávajících projektů INDUSTRIALife a Homosexualita a umění 1800-2000 a rozhodne se i o projektech nových. Již 12. 1. 2008 otevíráme výstavu Vojtěch Hynais: Skutečnost života v Městském divalde v Novém Boru.
Áňa neustále dobíhá autobus, nemá klidu. Její život je koláž plná neobvyklých nápadů. „Vánice“ je famme fatale mnoha duší, ale občas je potřeba jí tlumočit dění okolo ní a jí okolnímu světu (a na koncertech jí chodit pro piva, neboť není zcela zletilá). odstavnovacana.bloguje.cz
Sypká Mahulenka Obejvák. Blikající světýlka na zdi. Růžový nebe proráží vlaštovky svými křídly, zítra bude pršet. Vyjezdíme si jazykem stopy v písku a v noci do nich zasázíme malý blištící se hvězdičky. Jedem vlakem, před náma visí netopír a musí myslet na Ferlingetiho, vlak se točí krajinou, cestující uspává pomalou jízdou, ale najednou zrychlí a zajede hluboko pod zem, figurky bez hlav se potácí tmou, je to hra na slepou bábu. Kytky ze vzoru na závěsech oživly a zapustily svoje kořeny do podlahy, není vlnky, co by opustila obraz, ... reflektory blikaj dál a já pomalu usínám, tečka.
Sen VII. Dívala jsem se doma z okna, byla už tma. Vypadalo to tam jak u dědy před domem. Jezdili tam auta hroznou rychlostí a najednou jedno z nich odbočilo a najelo na zábradlí. Převrátilo se na bok a zůstalo stát. Narážela do něj další auta. Přestalo mě to už bavit a dívala jsem se vedle na novou lávku, kterou si vystavěli sousedi na zahradě. Auta mi už naštěstí zmizela z dohledu a tak jsem si mohla nerušeně prohlížet lávku se zábradlím, která vedla přes ulici do okna protějšího domu. Po stranách bylo spadané zábradlí a všude na něm navěšené houpačky pro Barču. Chtěla jsem vylézt z balkónu a na jedné z nich se zhoupnout, ale jelikož se zábradlí pod mojí nohou trochu prohnulo, dál jsem to už nezkoušela a nechala si zajít chuť. Prošla jsem přes ložnici rodičů až k nám do pokojíčku. Seděla tam pod topením Kočka (nechápu, jak se tam mohla vejít), čůrala na parkety a místo mňoukání si u toho lidským hlasem zpívala.
Prosincová Praha mnoho nového ke komentáři nepřinesla. Můžu se tu rozplývat znovu nad obchodním kýčem tohoto období, ale to tu dělám každý rok. Raději do nového roku napíšu o něčem pozitivním: 1. Karel Srp se vrátil do GHMP jako vedoucí sbírkového úseku, přičemž ředitelem instituce bude ekonom. Snad to bude fungovat, rozhodně je to lepší stav než dosavadní. 2. Překvapily mne vánoční trhy na Staroměstském náměstí, na nichž jsem letos poprvé s chutí popil svařák pod rozsvíceným stromem - byli tu kováři, tkalci, zručné výrobkyně lidových ozdob. Konečně zvítězil vkus (relatvivní) nad komercí a poprvé byla v adventní čas na Starosměstském náměstí slyšet víc čeština než ruština.
Představujeme Vám mladé začínající, mladé nezačínající, staré začínající i staré nezačínající umělce. Dejte nám vědět, znáte-li nějakého také zajímavého.
