Hezký den, v roce 2010 nás i nadále čeká spousta starých i nových věcí. Vstoupili jsme do něj s kalendářem, který shrnuje naše sloupkování z let 2006-2009. V tomto roce nás tak čekají další reprízy výstav IndustriaLife a Homosexualita a umění 1800-2000, ke které chystáme opět cyklus zahraničních přednášek. Po létě budeme připravovat 2. bulletin věnovaný Janu Kotěrovi a zcela nový tematický sborník z rukou Filipa Jakše. Dál si můžete obstarat sborník Gender a umění 19. a 20. století: koncepce, metody, interpretace. Tak snad nám zachováte přízeň. Pěkné čtení! Ladislav Zikmund-Lender, chief editor
Červenec 2010
Ambiciózní projekt s názvem Monument transformace kurátorů Víta Havránka a Zbyňka Baladrána, který proběhl v loňském roce v Galerii hlavního města Prahy (v Městské knihovně), se pokusil zmapovat odraz společenských proměn devadesátých let v umění. Tyto transformace autoři neomezili jen na země bývalého východního bloku po roce 1989, ale představila také umění zabývající se sociálními změnami i ve státech jako Portugalsko, Řecko či oblasti Latinské Ameriky. Na výstavu navazuje velkorysá publikace Atlas transformace, vydaná taktéž v loňském roce. Je pojata jako slovník pojmů, týkajících se společenských, ekonomických i hospodářských přeměn v širších souvislostech. Nejedná se tedy o studii o umění, ale o rozsáhlý exkurz, který si vytkl za cíl postihnout obecnou teorii transformace. V knize tak najdeme různě dlouhá a obsažná abecedně řazená hesla (často například jen zamyšlení nad tématem či ilustrativní schéma) – namátkou jmenujme pojmy jako disent, politická kultura, staré struktury, média; z uměleckých kruhů pak např. pamětihodnosti, obrazoborectví apod. Kolektiv autorů jednotlivých hesel je složen z osobností rozličných oborů i národností. Nejdeme mezi nimi např. sociologa Miloslava Petruska, filosofa Václava Bělohradského či Slavoje Žižeka, politoložku Chantal Mouffe, z umělců pak Milana Knížáka, Marinu Grzinic nebo Vangelise Vlahose. O uměleckých aktivitách postrevolučních období se v knize mnoho nedozvíme, je však dobrým průvodcem co se týče kulturněhistorického pozadí, bez něhož se umělecká teorie neobejde.
This is not another biennial aneb festival současného umění tina b. otevřel 7.října v Praze již čtvrtým rokem svou náruč náruživým příznivcům uměleckého světa. Festival představuje díla padesáti umělců z celého světa, na které diváci mohou úmyslně či náhodně narazit na různých místech historického centra Prahy až do 25.října. Letošním tématem tiny b. je Nová éra, nové směry v současném umění a nový věk digitálních technologií, které nás pomalu pohlcují v běžném životě, se působivě odráží i vytváří v uměleckém světě interaktivních videí, internetových projektů, textových obrazů i extravagantních performancí. Ty byly velkou součástí Týdne speciálních akcí a performancí, který nabídl festival od 8.do 12.října. První, ze sedmi kurátorských projektů festivalu, a také jediný výstavní projekt trvající až do konce listopadu je výstava Performance Art of The 80’s Comparison zaměřující se na srovnávací postupy v performancích tří umělců. Jiřího Kovandy (CZ), Zbigniewa Libery (PL) a Hassana Sharifa (UAE) a jejich performancí ze 70.a 80.let minulého století. Výstava zachycuje jejich díla na fotografických příbězích, které vyprávějí, jak autoři postupovali či čím se inspirovali. Už na vernisáži proběhla také první živá performance umělkyně Barbary Rosenthal, se kterou si každý mohl vyměnit její identitu jednoduchou výpůjčkou fotografie zachycující její tvář. Součástí výstavy je také samostatný projekt Čestmíra Přindiše Posterage No.1. Výrazné barevné koláže tvořené z obrazů reklamních značek, jsou jakýmisi obrazy v obrazech, mezi nimiž jsme již dávno zbořili jakoukoliv hranici uměleckého a spotřebního světa. Podobně vyznívá i obraz s reklamními i snovými texty a s názvem Grid (Síť) Ludmily Smejkalové, ale to už jsme v dalším prostoru festivalu, na Ovocném trhu v galerii Vernon City, kde se druhý den, 8.října, konala oficiální vernisáž k zahájení festivalu. Nechyběla ani samotná ztělesněná Tina b.- půvabná zlatožlutá to ženština provázející návštěvníky večerem. Podávala se také zlatá polévka a nechyběla samozřejmě ani přehlídka zajímavých děl, jako třeba instalace Artist’s game Itala Antonia Piladiho tvořená předměty potřebnými ke spáchání sebevraždy a vtipně doplněná o interaktivní video, ve kterém autor umožnil divákovi ovládat jeho život i smrt. Výstava také pokračuje v Domě U Kamenného zvonu, jehož jinak temné sklepní prostory osvětlují momentálně řady videoprojekcí se společenskými tématy z projektu Hranice Noosféry. Čtvrteční vernisáž završila performance v podání Dariny Alster (CZ), která by se však svých ambicí v performativním umění měla raději vzdát. Ač zajímavá myšlenka dvojí osobnosti v každém těle, neoddělitelnosti mužské a ženské identity, nepovedla se umělcům ztvárnit, jak by snad zasloužila a spíše zapadla ve formě. Představení působilo neprofesionálně, nepřipraveně, herecké výkony povrchně a stylizovaně. Svět umělých lidí pohybujících se v jakémsi futuristickém meziprostoru, kde se očividně drobně cupitá, doprovázela sice příjemně šílená klavírní kybersonáta Anji Kaufman. Ani ta to však nezachránila. Celý večer performancí pod vedením umělce Johannese Deimlinga si pak diváci mohli užít v pátek v Parkhotelu Praha a v neděli ještě proběhla na Ovocném trhu vernisáž projektu Meets mini roof art. Sedm umělců použilo střechy vozu Mini Cooper, jako plátno pro své umělecké vize, které budou po neděli k vidění v Alternativním prostoru Dělnická v Holešovicích. Kromě performancí, které byly součástí zahajovacího týdne festivalu, můžou zájemci navštívit, jak prostory galerie Vernon, tak Dům U Kamenného zvonu, v ulici Na příkopě budou vysílat své televizní vlny tři video kontejnery a pokochat se můžete i pomalovaným balónem Jenny Marketou, který se bude vznášet nad Helgertovou cihelnou. Nezbývá tedy než vyrazit a podzimní šeď obarvit trochou umělecké barvitosti.
Informace o jednotlivých výstavách a místech konání naleznete na www.tina-b.eu/cz/ Výstavy potrvají do 25.října
This is not another biennial aneb festival současného umění tina b. otevřel 7.října v Praze již čtvrtým rokem svou náruč náruživým příznivcům uměleckého světa.
Výstava zachycuje jejich díla na fotografických příbězích, které vyprávějí, jak autoři postupovali či čím se inspirovali. Už na vernisáži proběhla také první živá performance umělkyně Barbary Rosenthal, se kterou si každý mohl vyměnit její identitu jednoduchou výpůjčkou fotografie zachycující její tvář. Součástí výstavy je také samostatný projekt Čestmíra Přindiše Posterage No.1. Výrazné barevné koláže tvořené z obrazů reklamních značek, jsou jakýmisi obrazy v obrazech, mezi nimiž jsme již dávno zbořili jakoukoliv hranici uměleckého a spotřebního světa. Podobně vyznívá i obraz s reklamními i snovými texty a s názvem Grid (Síť) Ludmily Smejkalové, ale to už jsme v dalším prostoru festivalu, na Ovocném trhu v galerii Vernon City, kde se druhý den, 8.října, konala oficiální vernisáž k zahájení festivalu. Nechyběla ani samotná ztělesněná Tina b.- půvabná zlatožlutá to ženština provázející návštěvníky večerem. Podávala se také zlatá polévka a nechyběla samozřejmě ani přehlídka zajímavých děl, jako třeba instalace Artist’s game Itala Antonia Piladiho tvořená předměty potřebnými ke spáchání sebevraždy a vtipně doplněná o interaktivní video, ve kterém autor umožnil divákovi ovládat jeho život i smrt. Výstava také pokračuje v Domě U Kamenného zvonu, jehož jinak temné sklepní prostory osvětlují momentálně řady videoprojekcí se společenskými tématy z projektu Hranice Noosféry. Čtvrteční vernisáž završila performance v 
podání Dariny Alster (CZ), která by se však svých ambicí v performativním umění měla raději vzdát. Ač zajímavá myšlenka dvojí osobnosti v každém těle, neoddělitelnosti mužské a ženské identity, nepovedla se umělcům ztvárnit, jak by snad zasloužila a spíše zapadla ve formě. Představení působilo neprofesionálně, nepřipraveně, herecké výkony povrchně a stylizovaně. Svět umělých lidí pohybujících se v jakémsi futuristickém meziprostoru, kde se očividně drobně cupitá, doprovázela sice příjemně šílená klavírní kybersonáta Anji Kaufman. Ani ta to však nezachránila.
