Hezký den,
v roce 2010 nás i nadále čeká spousta starých i nových věcí. Vstoupili jsme do něj s kalendářem, který shrnuje naše sloupkování z let 2006-2009. V tomto roce nás tak čekají další reprízy výstav IndustriaLife a Homosexualita a umění 1800-2000, ke které chystáme opět cyklus zahraničních přednášek. Po létě budeme připravovat 2. bulletin věnovaný Janu Kotěrovi a zcela nový tematický sborník z rukou Filipa Jakše. Dál si můžete obstarat sborník Gender a umění 19. a 20. století: koncepce, metody, interpretace. Tak snad nám zachováte přízeň. Pěkné čtení!
Ladislav Zikmund-Lender, chief editor

 

Červenec 2010

Ambiciózní projekt s názvem Monument transformace kurátorů Víta Havránka a Zbyňka Baladrána, který proběhl v loňském roce v Galerii hlavního města Prahy (v Městské knihovně), se pokusil zmapovat odraz společenských proměn devadesátých let v umění. Tyto transformace autoři neomezili jen na země bývalého východního bloku po roce 1989, ale  představila také umění zabývající se sociálními změnami i ve státech jako Portugalsko, Řecko či oblasti Latinské Ameriky.
Na výstavu navazuje velkorysá publikace Atlas transformace, vydaná taktéž v loňském roce. Je pojata jako slovník pojmů, týkajících se společenských, ekonomických i hospodářských přeměn v širších souvislostech. Nejedná se tedy o studii o umění, ale o rozsáhlý exkurz, který si vytkl za cíl postihnout obecnou teorii transformace.
V knize tak najdeme různě dlouhá a obsažná abecedně řazená hesla (často například jen zamyšlení nad tématem či ilustrativní schéma) – namátkou jmenujme pojmy jako disent, politická kultura, staré struktury, média; z uměleckých kruhů pak např. pamětihodnosti, obrazoborectví apod.
Kolektiv autorů jednotlivých hesel je složen z osobností rozličných oborů i národností. Nejdeme mezi nimi např. sociologa Miloslava Petruska, filosofa Václava Bělohradského či Slavoje Žižeka, politoložku Chantal Mouffe, z umělců pak Milana Knížáka, Marinu Grzinic nebo Vangelise Vlahose.
O uměleckých aktivitách postrevolučních období se v knize mnoho nedozvíme, je však dobrým průvodcem co se týče kulturněhistorického pozadí, bez něhož se umělecká teorie neobejde.

Havránek, Vít; Baladrán, Zbyněk (ed.): Atlas transformace. Praha, 2009.

Kateřina Štroblová

• Kniha měsíce
• Archiv More comment 
• Archiv Never more

 

• Publikace 
• Exkurze
• Workshopy 


• Články
• Recenze
 

• Q centrum 
• Žena a gender v umění 
• Youth Art Opportunity 

• Výstava Paletnice
• Výstava Žena a secese
• Výstava Vojtěch Hynais: Skutečnost života
• Výstava Vlasy
• Výstava Vrána k vráně
• Výstava Ženský šlechtický salon: Schwarzenberský
• Virtuální výstava Gender a umění 19. století
• Výstava Homosexualita a umění 1800 - 2000
• Výstava Mongolskem na koni
• Výstava IndustriaLife


• Redakce 
• Volná místa
• Prezentace 2008

• BANNERY 
• Inzerce - přehled inzertních ploch pro web i tisk  
• Inzerce - aktuální ceník 
• Citační směrnice 
• Citace: Metody 
• Citace: Modely 

 

 

ISSN 1802-7490

Logo ke stažení:

Powered by:

 

Design:
Art koutek, 2008

Script:
Thoms, 2008

 

Podivuhodná historie píšťalových varhan

(Hubert Pavelek)

Většina lidí pokládá varhany za záležitost vyloženě liturgickou, spojenou jen s církevním prostředím. Ovšem skutečná role tohoto nástroje byla i je trochu jiná.

Svým původním středoškolským zaměřením jsem měl konstruovat a stavět varhany.
Proto si z této pozice dovolím nastínit velmi zajímavou historii „královského nástroje“.

Varhany jsou všeobecně vnímány jako nástroj určený jen pro liturgii, kostelní zpěvy, v jiném případě jako nástroj do krematorií či obřadních síní. Aby ne, jelikož dnes je najdeme povětšinou právě jen v těchto prostorech, jejich nádherný zvuk si spojujeme právě s návštěvou mše, svatby, pohřbů a různých slavnostních událostí.

Varhany mají velmi dlouhou historii, snad jako u jediného hudebního nástroje není jejich vývoj stále ukončen a asi nejsilněji podléhá změnám uměleckého cítění a vkusu.
Varhany byly známy již v antickém Řecku, pozdější zmínky římských spisovatelů o nich, například Senecy či Vergilia, byly vesměs pozitivní, vztah raně křesťanských učenců již ale nikoliv. Není divu – varhany jsou záležitostí složitou, na tu dobu (ostatně i dnes) poměrně luxusní a nákladnou, a tak byly spojovány právě se světskou mocí. Jejich zvuk zněl při hostinách, radovánkách, v arénách, s největší pravděpodobností i právě při popravách prvních křesťanů.Varhany se poté „zabydlely“ na císařském dvoře – stávaly se ještě luxusnější záležitostí, zdobenou drahokamy, zlatem a stříbrem, jako dar si je věnovala tehdejší vládnoucí vrstva…

Až dlouho poté se objevují zmínky o prvních varhanních nástrojích v kostele. Kolem 10.stol je zmiňován nástroj ve Winchesteru, ale jako oficiální nástroj katolické církve jsou varhany přijaty až ve 14. století!

V novověku si varhany svou pozici upevňují, vzniká, především v baroku, spousta hudebních děl určených pro varhany jakožto pro nástroj k oslavě boží. Souběžně s tím je však významným zákazníkem také šlechta, která si nechává stavět menší nástroje do svých paláců, pro účely komorní hudby.

A jak je to dnes?

Ve dvacátém století se místo do zámků a paláců stavějí varhany do různých koncertních a již zmíněných obřadních síní. Dokonce v bývalých zemích SSSR je mnoho cenných nástrojů z té doby a ač se tomu můžeme divit, Sověti měli vůbec k tomuto nástroji kladný vztah. Největší výrobce varhan u nás, společnost Rieger-Kloss stavěla většinu velkých a významných nástrojů v 50. - 70. letech právě do této oblasti.

Naprosto zdeformované a konzumní vnímání varhan se však objevuje počátkem 20.století v USA.Vznikají zde gigantické, klidně můžeme užít i výraz „megalomanské“ nástroje ve vyloženě světských prostorech (Za zmínku rozhodně stojí, že největší varhany světa jsou na jakémsi stadionu v Atlantic City (obr. 1), druhé největší pak v obchodním domě Wanamaker Store ve Philadelphii (obr. 2)…) .
V druhé půli dvacátého století pak dokonce vzniká řetězec restaurací Pizza and Pipes, kde si objednáte pizzu a k tomu nějakou varhanní skladbu, kterou vám na varhany postavené přímo v podniku varhaník zahraje. Názory na tento jev se různí, někteří to považují za dobrou formu propagace varhan a varhanní hudby (teď tady nechci rozebírat příšernou interpretaci barokních skladeb v podání amerických varhaníků), někteří za zneuctění a úpadek varhanní kultury vůbec. Já osobně v tom vidím v podstatě návrat k „praurčení“ a „praroli“ varhan, které, jak jsem již psal, byly oblíbeným doplňkem k hostinám (s tím rozdílem, že dnes k nim nedostáváte olivy, ryby a víno, ale „barbarské pokrmy“ pizzu a pivo)…Ovšem rozhodně to nebylo cílené a už vůbec to nemělo jakýsi kulturní záměr…

Těžko říci, kam se bude vývoj varhan ubírat dále. Významnými zákazníky evropských firem, včetně již zmíněného Rieger-Klossu, jsou asijské země. Můžeme čekat také nějaké „proměny“ ve věcech vnímání a užívání varhan z jejich strany?

Aktualizace: 21.03. 2008
Autor/ka: redakce