Obrazar    Google
Obrazar >> obrazar.com >> Vítkovice – moderní dělnická čtvť

 

Hezký den,
v roce 2010 nás i nadále čeká spousta starých i nových věcí. Vstoupili jsme do něj s kalendářem, který shrnuje naše sloupkování z let 2006-2009. V tomto roce nás tak čekají další reprízy výstav IndustriaLife a Homosexualita a umění 1800-2000, ke které chystáme opět cyklus zahraničních přednášek. Po létě budeme připravovat 2. bulletin věnovaný Janu Kotěrovi a zcela nový tematický sborník z rukou Filipa Jakše. Dál si můžete obstarat sborník Gender a umění 19. a 20. století: koncepce, metody, interpretace. Tak snad nám zachováte přízeň. Pěkné čtení!
Ladislav Zikmund-Lender, chief editor

 


Červenec 2010

Ambiciózní projekt s názvem Monument transformace kurátorů Víta Havránka a Zbyňka Baladrána, který proběhl v loňském roce v Galerii hlavního města Prahy (v Městské knihovně), se pokusil zmapovat odraz společenských proměn devadesátých let v umění. Tyto transformace autoři neomezili jen na země bývalého východního bloku po roce 1989, ale  představila také umění zabývající se sociálními změnami i ve státech jako Portugalsko, Řecko či oblasti Latinské Ameriky.
Na výstavu navazuje velkorysá publikace Atlas transformace, vydaná taktéž v loňském roce. Je pojata jako slovník pojmů, týkajících se společenských, ekonomických i hospodářských přeměn v širších souvislostech. Nejedná se tedy o studii o umění, ale o rozsáhlý exkurz, který si vytkl za cíl postihnout obecnou teorii transformace.
V knize tak najdeme různě dlouhá a obsažná abecedně řazená hesla (často například jen zamyšlení nad tématem či ilustrativní schéma) – namátkou jmenujme pojmy jako disent, politická kultura, staré struktury, média; z uměleckých kruhů pak např. pamětihodnosti, obrazoborectví apod.
Kolektiv autorů jednotlivých hesel je složen z osobností rozličných oborů i národností. Nejdeme mezi nimi např. sociologa Miloslava Petruska, filosofa Václava Bělohradského či Slavoje Žižeka, politoložku Chantal Mouffe, z umělců pak Milana Knížáka, Marinu Grzinic nebo Vangelise Vlahose.
O uměleckých aktivitách postrevolučních období se v knize mnoho nedozvíme, je však dobrým průvodcem co se týče kulturněhistorického pozadí, bez něhož se umělecká teorie neobejde.

Havránek, Vít; Baladrán, Zbyněk (ed.): Atlas transformace. Praha, 2009.

Kateřina Štroblová

 



 Publikace 
 Exkurze
 Workshopy 


 Články
 Recenze
 

 Q centrum 
 Žena a gender v umění 
 Youth Art Opportunity 


 Výstava Paletnice
 Výstava Žena a secese
 Výstava Vojtěch Hynais: Skutečnost života
 Výstava Vlasy
 Výstava Vrána k vráně
 Výstava Ženský šlechtický salon: Schwarzenberský
 Virtuální výstava Gender a umění 19. století
• Výstava Homosexualita a umění 1800 - 2000
Výstava Mongolskem na koni
Výstava IndustriaLife


 Redakce 
 Volná místa
 Prezentace 2008


 BANNERY 
 Inzerce - přehled inzertních ploch pro web i tisk  
 Inzerce - aktuální ceník 
 Citační směrnice 
 Citace: Metody 
 Citace: Modely 

 

Creative Commons License

NAVRCHOLU.cz

 

ISSN 1802-7490

Logo ke stažení:

Powered by:

 

Design:
Art koutek, 2008

Script:
Thoms, 2008

 

Vítkovice – moderní dělnická čtvť

(Hubert Pavelek)

Vítkovice – moderní dělnická čtvť

Městská část Ostrava-Vítkovice v současné době patří k nejspecifičtějším ostravským čtvrtím, nicméně významnou roli sehrálo i její samotné budování a to především ze sociálního hlediska. Tolik obdivovaná péče o zaměstnance ze strany Baťových závodů byla fenoménem, který přišel až téměř pět desetiletí po iniciativách vítkovického železárenského podniku, které nastartovalo jmenování Paula Kuppelwiesera jejich ředitelem. Jeho záměrem bylo vybudovat moderní sídliště navázané sice na průmyslový závod, ale poskytující po stránce architektonické i z hlediska občanské vybavenosti vysoký standard komfortu. Velmi  zajímavé je používání totožných stavebních materiálů, tedy ve většině případů režné cihly, jak na budovy úřední, církevní, obchodní i obytné. Tak byla perfektně vyjádřena příslušnost k jednomu podniku. Stavební rozvoj Vítkovic pak probíhal největším tempem až do počátku I.světové války, kdy dosáhl svého vrcholu. Po II. světové válce začalo docházet v mnoha směrech k úpadku, železárny začaly Vítkovice stále více pohlcovat rozšiřováním svých provozů a z původní myšlenky vybudování moderního průmyslového města, jež by v symbióze se závodem vytvářelo optimální prostředí pro všestranný rozvoj obyvatel, nezůstalo téměř nic. Objekty postavené na konci 19. století byly zčásti asanovány, aby ustoupily potřebám rozšiřování železáren, nebo zčásti neudržovány postupně degradovaly. Současným problémem níže zmíněných dělnických kolonií je riziko jejich obývání skupinami lidí, kteří nebudou mít nejmenší zájem na zachování jejich uměleckohistorické hodnoty. Tyto tendence jsou zjevné při sledování např. necitlivých stavebních úprav v nejvýraznějších koloniích (Štítová, Josefinská).

Vybrané stavby Vítkovic:

Tržnice

Byla vystavěna z popudu železáren v roce 1888 a vyprojektována byla Hansem Ullrichem. Zpočátku byla přístupná pouze zaměstnancům železáren, později však i širokému okolí. Tržnice je vybudována na jednoduchém obdélníkovém půdorysu z červených neomítaných cihel, v jejich stěnách jsou zasazena kulatá okna. V průběhu let bylo na budově bohužel provedeno několik úprav, například zazdění některých oken, či osazení typizovanými plechovými dveřmi; svému vyloženě původnímu účelu již tržnice neslouží, je v ní však umístěna samoobsluha.

Kostel sv.Pavla

Chrám, vystavěný v letech 1884-86 podle návrhu vídeňského architekta Augusta Kirsteina, je zajímavý především tím, že jeho věž byla v podstatě vystavěna již v letech 1880-82 a byla koncipována jako vodárna a až po dokončení lodi kostela na ni byla přidána zvonice a střecha. Stalo se tak z nedostatku finančních prostředků pro stavbu samotného chrámu; sám kostel je tedy technickou vodohospodářskou památkou.

Kasárna - ubytování pro dojíždějící dělníky

Z důvodu prudkého nárůstu počtu pracovníků nechal závod v letech 1878-1914 vystavět rovněž množství tzv. kasáren, tedy ubytovacích objektů především pro dojíždějící dělníky či svobodné dělníky bez rodin. Jednu z kasáren nechal podnik vybudovat na Jeremenkově ulici v roce 1880 a dle dobových fotografií měla parter z režného neomítaného zdiva a další dvě patra ze dřeva. Další z dělnických kasáren, dodnes dochovaná, byla vystavěna podle projektu architekta Hanse Ullricha v roce 1887 zdivem z neomítaných režných cihel, sedlovou střechou s vikýři a fasádou doplněnou o výrazné odlehčovací nadokenní oblouky či členění pomocí lehce vystupujících lizén.

Štítová kolonie

Vybudování této kolonie, složené z dvojdomů s výrazným štítem vystupujícím z rizalitu, bylo plánováno jako výstavba družstevní kolonie. Pracovníci si tedy museli dům zakoupit, nikoli pronajmout, jak tomu bývalo ve Vítkovicích zvykem. První vzorový dům byl postaven v roce 1883 a výstavba pokračovala v následujících dvou letech. Ačkoliv bylo plánováno šest řad domů, nakonec se vystavěly jen řady čtyři. Stěny domů byly zhotoveny z neomítaného režného zdiva vazákovou vazbou, sokl z lomového kamene, fasáda je obohacena drobné dekorativní prvky, jako např. o odlehčovací nadokenní oblouky či z cihel profilovanou korunní římsu nebo okenní parapety a dominuje jí již zmíněný vystupující rizalit. V současné době je ve stavech domů mnohdy výrazný rozdíl, některé z nich již mají nové střechy, vyčištěnou fasádu a jsou osazeny často nepříliš vhodnými novými okny rozdílných rozměrů, v lepším případě provedenými v tmavě zelené barvě. Z nepovedených zásahů je nutno zmínit vsazení typizovaných dveří do mnoha domů, což však bylo spojeno se zničením původního naddveřního okna; místo něj byla provedena vyzdívka s luxfery, při výměnách oken docházelo k poškození původních cihlových špalet. Také zmíněné čištění fasády je diskutabilním zásahem, který může značně narušit jakost zdiva.

Kolonie Kairo  

Kolonie vzniklá na jihozápadě obce v letech 1892-94 má svůj název díky zastřešení budovy pomocí ploché střechy, stavebním řešením tehdy ne příliš obvyklým a v rámci tehdejších Vítkovic zcela ojedinělým. Označení Kairo (Káhira, Egypt) má odkazovat na orientální země, kde mají podobné typy střech silnou tradici. V době vzniku Kairo kolonie však začínal být stejný systém zastřešování oblíben například u modernistických budov v Anglii. V současnosti z kolonie zbyly jen tři bloky domů, využívané ke komerčním účelům (sídlo firmy Keravit), z nichž dva jsou omítnuty a osazeny typizovanými okny; jen jeden pak zůstal s původní fasádou. Na všech je však zřetelně vidět zmíněná netradičně řešená střecha, vystupující trámy stropů a rizalit na rozích budov.

Ocelářská kolonie

Soubor pěti třípatrových obytných budov byl vystavěn v letech 1909-12 v těsném sousedství kolonie Josefinské, a tedy i opodál stojící jámy Louis (později Důl Jeremenko). Domy se sedlovou střechou stojí na půdorysu písmena „E“ a mají zajímavé členění fasády, kdy je mimo již tradičně užívaného režného zdiva použita omítka a bílé cihly na zdůraznění lizén, horizontálního členění budovy a k různým dekorům. Zajímavostí jsou i dodnes dochované a viditelné stopy po kulkách na fasádě, z konce II.světové války. Jeden z domů byl později asanován z důvody výstavby ulice Rudné. V případě zbývajících čtyř domů se mluví o jejich venkovním zateplování v budoucnu.

Obrázky:

Obr. 1 - Tržnice
Obr. 2 - Kasárna
Obr. 3 - Kolonie Kairo
Obr. 4- Štítová kolonie

Aktualizace: 25.01. 2010
Autor/ka: redakce

 

 články
 recenze


Cyklus vede
Kateřina Štroblová


Cyklus vede
Hubert Pavelek

Cyklus vede
Ladislav Zikmund-Lender

  • Obraz jako architektonický pramen
  • Memoár
  • Deník 
  • Korespondence 
  •